Článek
Souhlas s touto nabídkou mají klienti obvykle vyjádřit zaplacením nabízené vyšší částky.
V některých případech však tuto volbu nemají. To je tehdy, pokud už při sjednávání pojištění povolili pojišťovně v pojistné smlouvě automatickou indexaci provádět. Pak se z nabídky stává oznámení. A pokud klienti vyšší částku nezaplatí, vzniká jim dluh na pojistném se všemi důsledky, které z toho plynou.
Význam indexace pro klienta
Indexace se zpravidla využívá u pojištění majetku, ať už se jedná o domácnost, nebo nemovitost. Ale můžeme se s ní setkat i v pojištění odpovědnosti, nebo dokonce v životním pojištění, respektive v pojištění osob.
Vychází z principu, že se potřeba pojistného krytí u každého klienta v čase mění, a to v závislosti na růstu cen, nebo životních nákladů. První část této úvahy je bezpochyby správná, protože potřeba pojištění se opravdu v čase mění.
To však neplatí pro její druhou část. Tato potřeba se totiž mění zpravidla skokově a ne podle statistických hodnot, jako jsou indexy nákladů a cen. Pokud si například někdo pořídí do svého bytu nové vybavení, tak mu těžko pomůže paušální navýšení pojistné částky o tři procenta, protože by to nejspíš nebylo dostatečné.
Analogicky, pokud se někomu například zvýší výrazně jeho příjem, a k němu si přizpůsobí i svůj životní standard, měl by zároveň přemýšlet o tom, jak se zajistit pro případ, že by o tento příjem přišel. Tedy jak si například upravit pojistné částky (ale nejen je), aby jeho pojištění mělo nějaký smysl.
Ani takovému člověku tak nejspíše nepomůže navýšení stylem „občas o pár procent“. Indexace tedy z pohledu správného nastavení pojistných částek velký smysl nedává.
Indexace „lepší než nic“
Často zaznívá argument, že se klienti o svoje pojištění nestarají, pravidelně je neaktualizují, a tak je indexace „lepší než nic“. Opět je to pravda jen z poloviny. Klienti se o svoje pojištění opravdu moc nestarají. Indexace však za ně problém nevyřeší. Měli by totiž svoje pojištění pravidelně revidovat a posoudit, zda ještě odpovídají jejich potřebám, nebo je zapotřebí je změnit.
To se sice lehce řekne, ale těžko udělá. Klient totiž obvykle svému pojištění sám moc nerozumí a s cizí pomocí to také není vždycky ideální. Když totiž slyší, že mu někdo nabízí revizi smluv, zpravidla ho jako první napadne, že ho bude chtít hlavně obrat o peníze a nabídku odmítne. V zájmu objektivity je nutno podotknout, že v řadě případů dobře udělá. Není totiž výjimkou, že tzv. kontrola nebo revize smluv je vnímána oním kontrolujícím především jako obchodní příležitost, kterou je nutné zhodnotit za každou cenu.
Takže tu máme problém, ze kterého nevede žádná rozumná cesta ven. Indexace nastavení odpovídajících pojistných částek neřeší, a revizi smluv klienti odmítají. Žádné univerzální řešení neexistuje. Klient, který má se zprostředkovatelem korektní vztahy založené na dlouhodobé spolupráci, se nejspíš nějakých neférových praktik spojených s revizí smluv obávat nemusí.
Ale toto štěstí nemají bohužel zdaleka všichni. Co si pak mají počít ti ostatní? Je to nejspíš na pojišťovnách. Místo nabídek k indexaci by však měly svým klientům raději lépe vysvětlovat význam správného nastavení pojištění. T
I klienti by měli převzít svůj díl odpovědnosti za správnost nastavení jejich pojištění. Je to ostatně v jejich vlastním zájmu. Určitě nic nezkazí tím, když si třeba jednou ročně vyndají svoje pojistné smlouvy ze šuplíku a zamyslí se nad tím, co se od data sjednání nebo poslední úpravy v jejich životě změnilo. A co z toho je důvodem ke změně nastavení pojištění.
Pokud klienti hodí do koše dopis od pojišťovny s nabídkou indexace jejich pojištění, žádnou hroznou újmu si tím pravděpodobně nepřivodí. Pokud položí telefon někomu, koho pořádně neznají a kdo jim nabízí, že jim kontroluje jejich pojištění, dost možná tím ušetří docela dost peněz. Pokud ale strčí svoje pojistné smlouvy okamžitě po sjednání do šuplíku a už je z něj nikdy nevytáhnou, docela si koledují.
Diskutujte na toto téma a podělte se o své zkušenosti na www.zlatakoruna.info/financni-produkty/zivotni-pojisteni/info