Článek
Jako den daňové svobody se označuje pomyslný okamžik, od kterého jde veškerá mzda na konto občana. Do té doby veškerý jeho příjem připadá státu na pokrytí výdajů státních a veřejných institucí.
Na pozitivním posunu se podepsaly dva faktory: hospodářský růst české ekonomiky a také přestupný rok. „Těší nás, že se i letos den daňové svobody posouvá správným směrem, ale opět jsme svědky toho, že posun není způsoben přístupem vlády k fiskální politice,” řekl ředitel Liberálního institutu Petr Koblovský.
”Náš výpočet dne daňové svobody je založen na podílu veřejných výdajů na hrubé produkci v daném roce a vláda v něm může ovlivnit čitatel zlomku, tedy výdaje – ty však kontinuálně rostou. K dobrému výsledku vládě letos znovu pomohl růst agregátní produkce ve jmenovateli zlomku, nad ním si ale politici zásluhy mohou připsat jen stěží,“ dodal.
Díky tomu, že je letos přestupný rok, 153 dní práce pro stát posunulo den daňové svobody ze 3. června, na který by vyšel tento den v nepřestupném roce, na letošní 2. červen.
Jsme za průměrem OECD
Vypočtený den daňové svobody je o čtyři dny za průměrem zemí Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD), jejíž metodiku institut využívá.
Nejdříve daňovou svobodu opět přivítali v Jižní Koreji (28. dubna.), nejdéle si na ni počkají ve Finsku (2. srpna). Pozitivní posun v České republice je sice dobrou zprávou, ale podle Koblovského je současná situace velmi nestálá.
„Ekonomika se pohybuje v cyklech, takže letošní růst HDP, který den daňové svobody posouvá směrem k začátku roku, může za pár let vystřídat pokles a posun dne daňové svobody opačným směrem. Pokud nebude apetit státních institucí utrácet peníze daňových poplatníků klesat, což s nástupem zákona o státní službě zjevně nelze očekávat, je pravděpodobné, že den daňové svobody oslavíme až o prázdninách,“ uzavírá Koblovský.