Článek
Müller se narodil 18. října 1920 v Čopu na území dnešní Ukrajiny do židovské rodiny. Začátkem druhé světové války kvůli tomu musel nastoupit službu v židovské pracovní jednotce. Zprvu byla jednotka využívána k těžkým pracím na území Maďarska, na jaře roku 1942 se přesunula k východní frontě na Donu. Jednotka čistila minometná pole, kopala příkopy či pohřbívala zavražděné civilisty.
Po bitvě u Stalingradu se Müllerovi podařilo utéct přes řeku Don a dostat se k jednotkám Rudé armády. Několik týdnů poté se dozvěděl o existenci československé jednotky, jejíž významnou část tvořili českoslovenští, polští či maďarští Židé. V květnu 1943 se oficiálně stal československým vojákem, přestože neuměl jediné slovo česky. Jazyk se brzy naučil, získal hodnost svobodníka, desátníka i četaře.
Josef Müller v době působení v československé armádě
Vyznamenal se hned ve svém prvním boji o Kyjev, kdy jako mířič minometu úspěšně zasáhl nepřátelské postavení. Dalších těžkých bojů se účastnil na Dukle a východním Slovensku, při střetu u Liptovského Mikuláše byl v únoru 1945 raněn. Coby velitel obrněného vozu dorazil mezi prvními příslušníky československé zahraniční armády 10. května 1945 do Prahy.
Müller nastoupil službu v poválečné československé armádě. Po devítiměsíčním aplikačním kurzu vojenské akademie působil v České Lípě jako velitel minometné roty a později v Rumburku ve funkci zástupce velitele posádky. Kvůli politickým změnám však v roce 1948 emigroval do Izraele. Tam se věnoval manuálním pracím, později se živil jako řidič taxi.