Článek
Oznámil jste rezignaci na post předsedy SPOZ. Vaši kolegové vás přemlouvají, abyste to zvážil. Trvá rezignace, je definitivní?
Trvá, je to definitivní. Ale to vůbec neznamená, že této straně nebudu rád pomáhat v komunální kampani, jak jsem ostatně napsal ve svém rezignačním dopisu. K tomu, aby této straně někdo pomáhal, přece vůbec nepotřebuje mít nějakou funkci. Pomáhá z dobré vůle, a ne kvůli tomu, že je funkcionář.
Zůstáváte řadovým členem SPOZ?
Samozřejmě že ano.
Čím si vysvětlujete, že se SPOZ nepodařilo dostat do Sněmovny?
Myslím si, že lidé uvěřili slibům, které se týden po volbách ukážou jako nerealistické. Ale na druhé straně si nesmírně vážím těch, kdo těmto slibům neuvěřili a dali nám své hlasy.
Jaký máte osobní pocit z výsledku vaší strany?
Říkal jsem si, že mám dvě možnosti. Buď se ukáže, že to volání po mém návratu bylo masivní, a pak tu výzvu je třeba přijmout a nestarat se o to, jestli je to pro mě pohodlné nebo ne. Nebo se ukáže, že zase tak masivní nebylo, a pak lze použít výsledku voleb jako argument proti těm, co mě neustále přemlouvali k návratu, a oddávat se podzimu života na Vysočině, kde už jsem si vytvořil jakýsi stereotyp života, který mě naplňuje štěstím. Čili musím se přiznat, že i když je mně samozřejmě velice líto, že SPOZ nepřesáhla onu pětiprocentní hranici, tak z hlediska individuálního prožitku návrat na Vysočinu nechápu jako životní prohru, ale jako návrat ke štěstí místo často velice hektické práce.
Co říkáte na neočekávaný výsledek ČSSD?
Myslím si, že soc. dem. si může za svoji prohru sama. Protože za normálních okolností by slušná soc. dem. vyhrála tyto volby levou zadní. Ale díky odpudivosti jejího předsedy je fakticky prohrála. Ale nechci se vměšovat do vnitřních záležitostí ČSSD, protože už tři roky nejsem jejím členem.
Když řeknu prezidentská volba v roce 2013, jak zareagujete?
Považuji to za naprosto vyloučené a to jsem říkal veřejně už předtím, protože bych pokládal za komické, aby na prezidentskou funkci kandidoval člověk, který nedokázal pro svoji stranu získat ani pět procent hlasů.
Až se vrátíte na Vysočinu, co budete dělat jako první?
První, co začnu dělat, budu uklízet. Protože ten můj byteček o dvou obytných místnostech neboli „jezevčí nora“ na Vysočině je dnes tak neuklizený, že bude trvat nejméně čtrnáct dnů, než ho uvedu do pořádku.
Právě mi přišla SMS, Jiří Paroubek rezignoval…
Už?
Myslíte, že se zachoval správně?
Myslím, že se v tomto případě zachoval správně. I když Jiří Paroubek nedodržel snad žádnou dohodu, kterou kdy uzavřel, tak ho chci na dálku pozdravit s tím, že pokud je pravda, co říkáte, tak je to první chlapské gesto, které ve svém životě udělal.
Sobota 29. května se stala dnem pádu předsedů. Co to může znamenat pro českou politiku do budoucna?
Myslím si, že to je nesmírně pozitivní věc, je to návrat k elementární odpovědnosti. Vždy jsem říkal, že úspěch má mnoho otců a neúspěch jen jednoho otce, a tím je předseda strany. A jestliže ten neunese tuto odpovědnost, tak je zbabělec.