Pilot: S takovým požárem jsme se ještě nesetkali

Nad požářištěm v sobotu operovalo osm vrtulníků, silnější mají vaky na 3000 litrů vody, slabší pak na litrů tisíc. Do hořícího lesa stihnou během služby vypustit přibližně sto vaků.

V neděli pak pěti letadlům a šesti vrtulníkům zajištěným českou stranou pomáhalo ještě deset vrtulníků z Německa.

V členitém terénu jsou pro hasiče s pozemní technikou některá místa absolutně nepřístupná, o to víc je potřebná letecká podpora.

„Po nabrání vody do bambi vaku letíme nad požářiště. Každý máme přesně vyčleněnou lokalitu, kterou máme hasit. Nicméně když vidíme někde otevřený oheň, tak vodu vypustíme operativně na něj. Během dne se pak lokality zásahu po dohodě se štábem mění podle potřeby a síly hoření,“ řekl Právu pilot jednoho ze zasahujících vrtulníků Policie ČR Pavel Forst.

„Všichni jsme se v minulosti zúčastnili několika misí spojených s likvidací lesních požárů, ale shodli jsme se, že s požárem takového rozsahu jsme se doposud nesetkali,“ doplnil.

Z kabiny vrtulníku jsou rozsah a intenzita požáru nepřehlédnutelné.

„Zpočátku se mi to zdálo jako velice nerovný boj, měl jsem pocit, že příroda má nad námi jasně navrch. Šlo o ohromný požár se stovkami otevřených ohnisek,“ popisoval Forst situaci z minulého týdne, kdy ho prý napadlo, že hašení potrvá několik týdnů.

Po zintenzivnění zásahu se domnívá, že se plameny podaří zkrotit mnohem dříve. „Zvládneme to brzy,“ usmál se optimisticky naladěný šedesátiletý muž, jenž pilotuje již 36 let.

Stávající zásah je pro něj i s jeho bohatými zkušenostmi pořádně náročný. „Z Prahy vyrážíme se svítáním, tady poté musíme stroje připravit, poradit se, pak hasíme a končíme v půl desáté večer, kdy se vracíme do Ruzyně.

Během dne máme jen maximálně čtyři přestávky na dotankování strojů a občerstvení,“ přiblížil denní režim Forst.

Pilot si nemůže vynachválit podporu zdejšího aeroklubu, který posádkám připravil na letišti takřka domovské prostředí včetně chutné stravy. „Jsou to zlatí lidé, s takovým zázemím je tato mise pro nás všechny mnohem přijatelnější a příjemnější,“ doplnil.

O to, aby se posádky vrtulníků cítily na letišti komfortně, se starají členové aeroklubu, jejich manželky i dobrovolníci.

„Hned jak jsme se dozvěděli, že budou mít vrtulníky základnu u nás, okamžitě jsme se rozhodli, že posádkám vytvoříme takové zázemí, kde by se cítily dobře, včetně toho, že jim zajistíme stravu. Myslím, že se nám to podařilo. Kluci se tváří spokojeně, přestože jsou unavení,“ řekl Právu zástupce vedoucího letového provozu ústeckého aeroklubu Rudolf Wölle.