Jak se v cizině nestát únoscem vlastního dítěte

K případům, kdy dítě skončí v cizině ve výchovném ústavu a otec jako domnělý strůjce únosu ve vazbě, podle odborníků dochází. Stačí k tomu chybějící souhlas druhého rodiče.

Zahraniční policisté potom nevědí, zda otec s dětmi vyjel skutečně jen na prázdniny, nebo jestli se nechystá na to, že se k matce potomků už nikdy nevrátí.

„Cesta na dovolenou je obvykle tím, co únosce sděluje opuštěnému rodiči při vycestování s dítětem. Z dovolené se pak často vyvine pravý důvod – prostě bydlet s dítětem jinde a opustit dosavadní soužití,“ řekl Právu ředitel úřadu Zdeněk Kapitán s tím, že počet rodičovských únosů se v ČR pohybuje kolem šedesátky ročně.

„Lze říct, že únosem je situace, kdy jeden rodič odcestuje s dítětem na území jiného státu bez souhlasu druhého rodiče, a ještě jinak lze říct, že jeden rodič bez souhlasu druhého změní obvyklé bydliště dítěte,“ nastínil Kapitán.

Únosem tudíž není případ, kdy muž bez souhlasu bývalé partnerky vycestuje s dětmi na čtrnáct dní do Chorvatska pouze za účelem dovolené. Chybí vůle ke změně pobytu. Jenže to se ale zahraničním policistům bez podepsaného dokumentu těžko vysvětluje. „Rodičům radíme, aby na dovolenou měli podepsaný souhlas druhého rodiče. Orgány v cizině se totiž můžou ptát, čím jsem schopen prokázat, že se nejedná o únos,“ přiblížil Kapitán.

I v případě podepsaného souhlasu ale podle něj může dojít ke komplikacím. „Když mám v ruce podepsaný papír se souhlasem na čtrnáct dnů, tak mám pokryto, že čtrnáct dnů se o únos určitě nejedná. Když se ale v zahraničí zdržím patnáctý den, už to může být opět bráno jako únos,“ upozornil Kapitán.

Některé země prý při podezření z rodičovského únosu jednají skutečně razantně. Příkladem může být příběh muže, kterého spolu se synem zadrželi nizozemští policisté.

„V Amsterdamu při hraniční kontrole při výletu ze schengenského prostoru se ho dotázali, jestli má souhlas matky. Ten nebyl schopen předložit, takže chlapce umístili do diagnostického zařízení a otce začali stíhat pro trestný čin únosu,“ upozornil Kapitán.

Popsal i případ, kdy otec, který cestoval s dítětem, musel na letišti při kontrole vysvětlovat, kam letí, a policie z ciziny manželce v noci volala a ptala se jí, zda o dovolené ví.

„Takové případy jsou spíše příkladem toho, že systém dobře funguje,“ podotkl Kapitán. Podle něj není překvapivé, když policie asistuje třeba i na české straně, pokud se jedná o prevenci ve prospěch dítěte.

„Otec odvezl děti do Jeruzaléma, aniž by o tom matka věděla. Nechtěl tam s dětmi zůstat, jel pouze na dovolenou. Když se ale s dětmi vrátil, na letišti je už čekala policie,“ vzpomněla si na jeden z obdobných případů právnička neziskové organizace proFem Veronika Ježková.

Jako únos se případ neřešil, policisté nicméně údajně chtěli muže „postrašit“, aby se podobná situace už vícekrát neopakovala.

Pakliže rodič souhlas od toho druhého nezíská, může se obrátit na soud, který může rozhodnutí nahradit. „Nicméně v případech, kdy je vztah komplikovaný, jednání rodičů je vzájemně kontroverzní a reálně hrozí to, že by se rodič s dítětem už vrátit nemusel, soud souhlas k vycestování udělit nemusí,“ varoval Kapitán.

Jenže rodič, který má skutečný únos v plánu, může vycestovat i bez dokumentů a prostě spoléhat na to, že jej policisté kontrolovat nebudou.

„Není výjimečné, že dojde k vycestování a opuštěný rodič o tom ani neví. Příkladem může být žena, která za studiem či prací odjede do ciziny, tam naváže vztah, ze kterého se později narodí dítě. Po čase ale vztah přestane fungovat a žena se rozhodne vrátit se zpátky domů i s dítětem, a to i přesto, že muž souhlas k vycestování neudělil,“ dodal Kapitán.