Zavedení střídání času před 40 lety nebylo tak docela novinkou. Se změnami času se naši předkové poprvé setkali již v letech první světové války. Následně k posunům ručiček docházelo i v mezidobí let 1940 až 1949.

V minulosti bylo zavedení letního času motivováno především energetickými úsporami, které však s postupem času ztratily opodstatnění.

Konec střídání času? Shoda stále není

V dubnu 1979 se tehdejší Československo přidalo k řadě dalších zemí, kde bylo střídání letního a zimního času již dříve praktikováno. V prvních dvou letech byl letní čas zaváděn v první dubnovou sobotu a platil do 30. září. Následně se ustálila doposud užívána praxe, že ke změně dochází v noci ze soboty na neděli během posledního víkendu v březnu.

Zmatek v dopravě

Zavedení letního času tehdy muselo mást zejména cestující v mezinárodních autobusových a vlakových spojích.

Vláda dává přednost zavedení zimního času

„Do platnosti dosavadního jízdního řádu, to je do 26. května, budou mezistátní rychlíky a autobusy končící u nás dojíždět s hodinovým zpožděním podle času uvedeného v jízdním řádu, ale od nás vyjíždějící budou naopak odjíždět podle jízdního řádu,“ informovalo v předvečer změny Rudé právo v krátkém článku s titulkem Počítejte s letním časem.

Nejprve půl roku

Až do roku 1996 trval letní čas půl roku, od tohoto roku se jeho trvání prodloužilo o měsíc a zpět na standardní se posouvá až poslední víkend v říjnu.

Zatímco odpůrci střídání času poukazují na negativní vliv na lidské biorytmy, příznivci připomínají zejména možnost využít během letních večerů světla k rozličným volnočasovým aktivitám, což by jim svítání ve tři hodiny ráno nenahradilo.

Noc byla o hodinu kratší, nastal letní čas

Europoslanci minulý týden podpořili návrh, aby ke zrušení střídání času v zemích EU došlo v roce 2021. Jednotlivé země by si měly určit, jaký čas zachovají, a v zájmu občanů by měly svůj postup koordinovat.