Podle dřívějších rozhodnutí některých soudů nelze bránit ve volbě člověku s omezenou svéprávností, který se dostaví do volební místnosti a projeví zájem volit. Podle jiných soudů výkon volebního práva omezit lze, a to právě při rozhodování o svéprávnosti.

„V řízení o omezení svéprávnosti je soud oprávněn rozhodnout i o tom, zda se posuzovaná osoba omezuje ve svéprávnosti k výkonu volebního práva,” uvedl nyní ve stanovisku NS. Odkázal na starší rozhodnutí Ústavního soudu i na judikaturu Evropského soudu pro lidská práva, podle kterého omezení volebního práva nesmí být zákonným důsledkem omezení svéprávnosti, ale musí být předmětem individuálního soudního přezkumu.

V řízení o omezení svéprávnosti mají soudy podle stanoviska posuzovat, zda jsou u konkrétního člověka dány podmínky také pro omezení výkonu volebního práva. Z odůvodnění musí být jasné, že se soud otázkou zabýval, i když třeba nakonec svéprávnost ve vztahu k volebnímu právu neomezí.

Ústavní soud odmítl paušalizaci

Sjednocující stanovisko NS se rodilo několik měsíců. Skupina nevládních organizací v lednu v otevřeném dopisu kritizovala omezování volebního práva u lidí se zdravotním postižením. Podle nevládních organizací měli soudci stanovit, že volební právo náleží všem dospělým a nemůže být omezeno rozhodnutím soudu.

„Systém, který zpochybňuje schopnost volit jen u lidí se zdravotním postižením, když u ostatních lidí je toto právo zaručeno bez výjimky, je zjevně diskriminační a v dnešní společnosti nepřípustný,” píše se v otevřeném dopisu.

Ústavní soud už v roce 2010 rozhodl, že lidé bez způsobilosti k právním úkonům nesmějí být paušálně zbaveni volebního práva. Soudy mají podle nálezu přezkoumávat okolnosti jednotlivých případů a zjistit, zda konkrétní lidé porozumí významu, účelu a účinkům voleb. Pokud zjistí, že volby chápou, nesmí je zbavit způsobilosti úplně, ale jen částečně, a tak jim umožnit výkon volebního práva.