Je rozdíl létat nad Islandem a nad Českem?

Žádný markantní rozdíl v tom není. Pouze klimatické podmínky jsou nevyzpytatelnější, počasí se tady mění poměrně rychle. Je potřeba sledovat vývoj počasí, hlavně předpovědi, zvláště pak sílu a směr větru, výšku vln v kombinaci s rychlostí větru. Pokud jsou někde vlny vyšší než šest metrů, tak v takových oblastech se nesmíme vůbec pohybovat.

Proč?

Protože by pak byla výrazně snížena možnost přežití pilota po katapultáži a zároveň i schopnost vrtulníku pátrací a záchranné služby při hledání pilota v moři.

Co by se dělo, kdybyste do moře spadli?

Máme výcvik ze Švédska, kde jsme trénovali vyzvednutí vrtulníkem z moře. A každý rok se musíme účastnit výcviku v bazénu a práce se záchrannou vestou a člunem. S tím by problém nebyl. Vzhledem k tomu, že je kolem Islandu studená voda, létáme v neoprenu a pod něj si bereme teplé spodky a trika. V kombinaci s člunem bychom vydrželi čtyři pět hodin. Máme radiostanici s GPS. Také tady létáme pouze dva letouny a v případě havárie jednoho by druhý, dokud by měl palivo, sledoval situaci kolegy a sděloval záchranářům jeho polohu.

Je v něčem lepší létat nad mořem?

Pro nás určitě, na rozdíl od podmínek v Česku tu můžeme zkoušet vyhledávat plavidla pomocí radiolokátoru. Také tu můžeme zkoušet létat v malé výšce nad vodou.

Zažil jste víc adrenalinu?

Určitě lze nad oceánem létat nadzvukovou rychlostí v nižších výškách, než jsme zvyklí doma, a bez telefonátů od obyvatelstva, kteří si stěžují na hluk.

České stíhačky hlídaly islandské nebe, protože Island nemá vlastní letectvo a má občas potíže s narušováním vzdušného prostoru ruskými letouny. Jaké to je, vyrazit proti takovému narušiteli?

Tady jsme tu zkušenost neudělali, ale máme zkušenosti z Litvy, kdy to byla mnohem běžnější záležitost odstartovat k zásahu proti letounům Ruské federace. Ten kontakt ale vždy spočíval ve vizuální identifikaci a předání informací velení, o jaký letoun jde. Podobný kontakt nás už nezaskočí.

Jste nervózní, když jdete do ostré akce a nevíte, jestli budete muset např. bojovat?

Neřekl bych úplně nervozita, ale jisté vzrušení. Doma máme od zaznění sirény do vzletu patnáct minut, tak člověk nemá moc času zabývat se tím, co ho čeká.

Nervozita není to úplně správné slovo, nicméně si myslím, že vždycky před každým letem pilot cítí jistý respekt a pocit zodpovědnosti. Rozhodně nelze brát žádný let, i opakovaný, na lehkou váhu. Prostě zdravý respekt k úkolu a k letounu vždycky pomáhá pilota udržet v mentální rovině, aby mu to nepřerostlo přes hlavu.

Jak dlouho létáte?

Skoro dvacet let. Od roku 1996. Na gripenu už sedm let, od roku 2008. Dříve jsem létal také na L-159. Musím zaklepat, nic dramatického mě nepotkalo.

Jaký je mezi stroji rozdíl?

Gripen je výkonnostně zcela jinde než ostatní. Je obratnější, lépe zvládá přetížení. Také má lepší zbraňové systémy a radiolokátor. Letoun je záměrně aerodynamicky nestabilní a ve stabilním letu ho neudržují aerodynamické síly, ale počítač. Protože potom ten letoun jde do každého manévru ochotněji než letoun, který musí překonávat aerodynamickou sílu.