Hlavní obsah

Zvítězí ekonomie, nebo láska?

Právo, Radim Uzel

Jak je to všechno relativní. Našel jsem v knihovně knížku Krize současné rodiny. Není to žádný hit z poslední doby, který by rozebíral všechno včetně problémů registrovaného partnerství. Vyšla před čtyřiceti lety, tedy v době, kdy u nás soudy posílaly homosexuálně orientované lidi do vězení.

Článek

Hlavním důkazem krize byla podle jejího autora stoupající rozvodovost a téměř 5 % dětí, které se narodily mimo manželství. Říkám si, jak by asi bědoval nad nynější situací, kdy se rozvádí polovina manželství a skoro každé třetí dítě u nás se narodí dvojici, která žije "na psí knížku".

Myslím si, že krizi současné rodiny nevyvolávají gayové a lesbičky, ale spíš naši ekonomové. Považují totiž rodinu za jakousi výrobní jednotku. Má zabezpečovat hlavně reprodukci národa, a tedy dostatečné finanční rezervy. Kromě jiného také na důchody.

Ani tito učení národohospodáři se však nedokážou domluvit, jestli je dítě spotřební statek, který si rodiče kupují, protože z něj mají nějaký užitek. Nebo jestli se jedná spíše o statek kapitálový. V tomto případě by šlo o dlouhodobou investici, která jim časem přinese kýžený výnos, tedy podporu ve stáří.

Pokud domyslíme ekonomickou teorii rodiny do důsledků, můžeme si vysvětlit pokles porodnosti v průmyslově rozvinutých zemích tím, že se náklady na výchovu dětí stále zvyšují. Navíc stále méně lidí chce obětovat na oltář početné rodiny lepší dovolenou, auto, různé koníčky nebo čas na přátele. Fakt, že se stále zvyšuje porodné a všelijaké rodinné přídavky, může jen stěží vykompenzovat skutečné náklady spojené s výchovou dítěte.

Ekonomové a politici postrádají humánní přístup

To, že se různé politické strany zaklínají ve svých programech rodinou, působí někdy až trochu komicky. Zejména tehdy, když politici koncentrují tuto "péči" do několika tisícovek porodného a několika stovek rodinných přídavků. Případně do v podstatě symbolických daňových úlev.

Okleštěné ekonomické myšlení postrádá humánní přístup. Nejen k párům stejného pohlaví (ti si podle některých politiků nezasluhují nic dobrého, protože se nerozmnožují). Stejně vnímá i dvojice bezdětné. Bez ohledu na to, jestli jejich neplodnost zavinila nemoc, nebo věk.

Domnívám se, že ani ženu, která se vědomě rozhodla pro to, že nebude mít děti, nemusíme hned odsoudit a opovrhovat jí. Bez ohledu na jednoho českého ekonoma, který se nedávno vyjádřil, že by se žena postrádající mateřský pud měla psychologicky léčit.

Pokud určité, naštěstí malé procento žen dá přednost kariéře před dítětem, nemusí u nich jít o projev sobectví nebo o psychickou poruchu. Mají zkrátka jiný žebříček životních hodnot a životních priorit. V žádném případě si nemyslím, že by je někdo měl kárat a odsuzovat.

To by si zasloužili spíš ekonomičtí myslitelé, kteří dokážou na každé lidské konání nasadit neuvěřitelnou finanční šablonu dvou sloupců: "má dáti" a "dal". Toto schéma pak mívá logický důsledek. Ve vztahu k neproduktivním homosexuálním dvojicím postupují tito ekonomové ruku v ruce s náboženskými fundamentalisty, kteří svými ušlechtilými úvahami o rodině maskují svůj odpor k příslušníkům této společenské menšiny.

Důležitá je kvalita populace než její kvantita

Domnívám se, že podobně jako při řešení demografických problémů je i v tomto případě důležitější kvalita populace než její kvantita. Proto bychom se v našem postoji ke dvojicím, které neprodukují žádné potomky, měli oprostit od rozumování o dětech jako kapitálovém nebo spotřebním ekonomickém statku.

Ostatně podívejme se na to, jak se chová většina takzvané normální populace. Naprostá většina lidí měla děti, i když to pro ně bylo ekonomicky nevýhodné a někdy je to téměř ruinovalo. Nic na dětech nevydělali, a přesto je měli rádi. Protože jejich motivem nebyl pouhý zisk nebo prosperita státu, ale prachobyčejná láska.

Tak mě tak napadlo, jestli jste v těch neustále omílaných debatách o registrovaném partnerství zaslechli triviální myšlenku. Že se třeba ti kluci s klukama a holky s holkama mají docela obyčejně a upřímně rádi.

Reklama

Související témata:

Související články

Nymfomanie není nemoc

Jeden chce a druhý ne. Odborně se tomu říká: nestejná touha v partnerském svazku. Vsadím se, že tenhle problém by vyhrál anketu nejčastějších sexuálních...

Ženská sexuální agrese

Jakmile je řeč o sexuálním násilí, téměř vždycky si v roli pachatele představujeme muže. Zejména radikální feministické hnutí se snaží často hlásat názor,...

Blondýnám do nebe vstup zakázán

Nejen bojovné feministky, ale i emancipované ženy mají občas výhrady proti křesťanské ideologii. Ta ani při nejlepší vůli nedokáže nastolit rovnoprávnost mezi...

Výběr článků

Načítám