RECENZE: Jiří Petrbok recykluje zažité symboly

I logo nad vchodem do galerie Ex Post odkazuje k původnímu účelu interiéru. Ovšem slovo ex post znamená také něco jako minulý, ale i už hotový.

Nejednoznačnost slovního symbolu dokonale koresponduje s Petrbokovým dílem. Také on si hraje se slovy, tvary či obvyklými vizuálními znaky, které zobrazuje tak, aby si je každý mohl vysvětlovat po svém. Rád jimi provokuje, a tím nutí člověka k přemýšlení.

Možná proto zaujaly jeho práce bratry Chapmany, kteří patří ke špičce aktuálního umění a jejichž práce najdeme v předních sbírkách světových galerií.

Jake Chapman dokonce napsal dlouhou povídku, jejímž hlavním hrdinou je právě Jiří Petrbok, a na vernisáži část přečetl herec Jan Vlasák. Nebývá zvykem, aby český výtvarník oslovil svou tvorbou špičkové tvůrce ze světa.

Petrbok na oplátku cituje fragmenty jejich děl a vkládá je do těch svých. Vytváří tak duchovní i vizuální koláže, které navíc ještě sestavuje do provokativních symbolů. Využívá symbolu hákového kříže, křesťanského kříže, ale i komerčního znaku smiley face (tedy smajlíka). Tvůrce diváka také rafinovaně zaplétá do své hry na hledání pravého stavu věcí. Nechá ho stát před daným artefaktem a říká: „Poraď si sám.“

Co to je vlastně svastika? Je to prastarý symbol slunce? Nebo logo nacistů? V dešifrování smyslu věci nám však nepomůže ani detailní prozkoumávání jednotlivých obrazů. Vyrvané rudé srdce (je to láska nebo utrpení?) trůní vedle hlavy smrtihlava s lebkou na brigadýrce.

Na obráceném kříži svítí nápis Hell a pod ním se šklebí lebka se zkříženými hnáty, zatímco křesťanský kříž je vyzdoben svatými na modrém podkladu se zlatými hvězdami. Jsou to snad svatí domestikovaní Evropskou unií? Samé otázky a žádné odpovědi.

Picasso říkal, že nehledá, ale nalézá. A právě nalézání je synonymem pro tvorbu Jiřího Petrboka. Před každým jeho dílem stojí jeden člověk či dvojice a zažívají svůj niterný příběh. Příběh tápání, přemýšlení, ale také překvapení.