RECENZE: Film Pillion bere diváky mezi BDSM motorkáře

Pillion je termín pro spolujezdce na motorce a zároveň se používá pro označení submisivního partnera ve vztahu BDSM. Ve filmu má toto slovo oba významy, jde o gay partnery. A pro ty, kdo zkratku BDSM neznají, jde stručně řečeno o sadomasochistické sexuální aktivity provozované s informovaným souhlasem účastníků.

Colin je mírný, pilný, jemný muž. Zpívá v kvartetu, žije s rodiči. Matka umírá na rakovinu a ještě před koncem života by ho chtěla vidět šťastného. Ona i otec mu upřímně přejí, aby si našel plnohodnotný homosexuální vztah.

Když do hospody, kde Colin občas zpívá, jednoho večera vtrhne parta gay motorkářů, jeho život se změní. Na první pohled ho upoutá vysoký, velmi pohledný a sebevědomý Ray. Dostane od něj telefonní číslo s pokynem, že se setkají ještě téže noci. Rodina je nadšená, že má syn rande…

Colin se však dostává do reálných kovových i psychických pout, z nichž se nemůže a ani nechce vymanit. Jenže zatímco pro Raye je to hra, v Colinovi sílí láska.

Role Colina a Raye byly údajně napsány přímo pro Harryho Mellinga, který se proslavil v dětské roli Dudleyho Dursleyho ve filmech o Harrym Potterovi, a pro 194 cm vysokého krasavce Alexandra Skarsgårda, nejstaršího ze šesti dětí slavného Stellana Skarsgårda.

Volba to byla dokonalá. Melling je jemný, milý, většinu času až slepě poslušný všech Rayových rozkazů. A Skarsgårdovo charisma je až neuvěřitelně působivé, přestože mu Colinova matka upřímně a po právu řekne: „Zníte jako zm*d.“ Přesně tak se Ray i chová.

Oba dva hrají skvěle, na čemž nic nemění ani to, že se na Pillion nedívá vůbec příjemně. Nejen kvůli dosti explicitnímu BDSM sexu, který je pro diváky mimo tuto komunitu krutý. Dokonce víc kvůli tomu, jak Colin Rayovi podléhá, jak se trápí, protože by chtěl od vzájemného vztahu víc. Chtěl by alespoň občas jeden „volný den“, kdy si budou rovni. A to Ray drtivou většinu filmového času tvrdě odmítá.

Není pochyb o tom, že jde o vyobrazení vztahu, kterému mnoho diváků nebude rozumět, protože Lighton se o to ani nesnaží. Filmaři šlo zřejmě o širší vyjádření závislosti ve vztazích, které jsou navzdory vzájemnému souhlasu přinejmenším pro jednoho z páru toxické, ale odejít z nich je o to těžší. Ostatně otázka „Proč jsou ti dva spolu?“ člověka mnohdy napadá bez ohledu na to, o jakou sexuální orientaci v nich jde.

Bohužel se však z celého filmu nedozvíme nic o psychologickém zázemí obou hlavních postav. Film konstatuje momentální stav, ale můžeme jen spekulovat, proč je Colin takový, jaký je.

A už vůbec netušíme, kde se v Rayovi vzal onen bezcitný narcismus, v němž setrvává více než dvě třetiny filmu a v němž náznak emoce projeví psovi, ale určitě ne člověku, kterého ovládá. Pillion tak zůstává spíše jen ilustrací vztahu než psychologickou sondou, kterou možná chtěl být.