Článek
Když se novináři pokoušeli na podzim zjistit, zda má prezident vůbec nějaký oficiální program, žádný nenašli. Kdyby se Zeman stáhl do pozadí jen kvůli zdravotním problémům, k nimž se na podzim přidala zlomenina paže, možná by se na konci roku jeho popularita nepropadla o více než šest procent. Jenže prezident čas od času neodolal pokušení dostát pověsti provokatéra.
Hned na začátku roku se pustil do vcelku zbytečného sporu s předsedou Senátu Jaroslavem Kuberou o cestu na Tchaj-wan, a když Kubera v lednu náhle zemřel, do sporu s jeho nástupcem Milošem Vystrčilem. Zemanův kancléř Vratislav Mynář přitom čelil nařčením, že nátlak na Kuberu koordinoval s čínskou ambasádou. Sám Zeman opepřil tchajwanskou kontroverzi ještě tím, že přestal zvát Vystrčila na schůzky nejvyšších ústavních činitelů k zahraniční politice.
Prezident utrpěl i dvě porážky, když soudy pravomocně rozhodly ve prospěch žalobců ve sporu o očistění jména předválečného novináře Ferdinanda Peroutky (kterého Zeman nařkl v roce 2015 z napsání článku sympatizujícího s Hitlerem) i ve sporu o povinnost prezidenta jmenovat profesory, kteří prošli řádným schvalovacím řízením. Hrad se v obou případech dovolal k nejvyšším soudním instancím, ale nic to nemění na tom, že Zeman fakticky už oba spory prohrál.
Samostatnou kapitolou byly prezidentovy „projevy k národu“ během krizového roku. S tím prvním dlouho vyčkával, aby v něm nakonec nejvíc zaujal kontroverzní kritikou herců za to, že žádají od státu podporu, jakož i tím, že zapomněl poděkovat zdravotníkům a dalším záchranným složkám. I v dalších projevech ke koronakrizi neopomněl útočit na oponenty a média.
Zklamáním pro prezidenta bylo odvolání oslav 28. října na Hradě, které chtěl uspořádat i navzdory zákazu jiných veřejných shromáždění kvůli epidemii. Přišli jsme tak o další jeho „státnický“ projev.
I v roce 2020 sledoval Zeman svoji pročínskou a proruskou agendu. Vynořovaly se zejména zprávy o tlaku Hradu na ruské angažmá v dostavbě jaderné elektrárny v Dukovanech, s nímž media spojovala i netransparentní cestu Zemanova poradce Martina Nejedlého do Moskvy.
Neméně kontroverzní byla Zemanova žádost, aby mu jím opakovaně kritizovaná Bezpečnostní a informační služba předala jména ruských agentů, které sleduje v živých kauzách. Zcela bizarní bylo pak veřejně oznámené předání údajně kompromitujících materiálů na šéfa BIS Michala Koudelku Zemanem premiérovi Babišovi.
Konec roku vyjevil i prezidentovu rostoucí odtrženost od společenského dění. Ve svém vánočním poselství chválil vládu za její údajně dobrou práci v boji s epidemií, a tvrdě zaútočil na část médií i opozici za kritiku vlády, ačkoliv ve veřejném mínění chaoticky jednající vláda na podzim propadla.
Jiří Pehe
Politický analytik a spisovatel. Zaměřuje se především na dění ve střední a východní Evropě.
Dva roky působil jako ředitel politického odboru Kanceláře prezidenta republiky Václava Havla.
V současnosti je ředitelem New York University v Praze a vede Pražský institut pro demokracii, ekonomii a kulturu Newyorské university (PIDEC).
Rozpačité působení Zemana v roce 2020 pak na samotném konci roku podtrhl ústavní zmatek, který způsobil, když chtěl nechat vstoupit v platnost jím kritizovaný daňový balíček tak, že ho nepodepíše, ale ani nevetuje. Vrátil ho nakonec ovšem Sněmovně s douškou natolik rozporuplnou, že začátek roku 2021 stráví česká politická scéna, a nakonec asi i Ústavní soud, sporem o to, zda prezident zákon omylem vlastně nevetoval.