Článek
Hra byla vydána 21. září a od té doby na Steamu nasbírala přes 12 tisíc extrémně kladných recenzí. Ty nejsou zase takovým překvapením, protože už v prvotní podobě získala velmi kladný ohlas na platformě itch.io, která slouží k vytváření, sdílení či prodeji nezávislých her.
Když partnerka herního designéra Jonathana Hau-Yoona vážně onemocněla a nemohla šít v reálném světě, vytvořil jí s pomocí kolegů ze studia Cozy Lives hru, kde se této činnosti mohla věnovat alespoň virtuálně. Jeho přítelkyně Sabrina Beckerová k ní pak vymyslela jednotlivé herní (krejčovské) mechanismy.
A právě příběh Sabriny Beckerové se nezřídka opakuje u počítačů po celém světě. Hráčská komunita ve svých recenzích přichází s podobnými příběhy. Hra totiž nabízí možnost vrátit se k šicímu stroji i lidem, kteří už z nejrůznějších důvodů reálně šít nemohou.
Díky hře mají náhle možnost přeměřit si zákaznici, vyslechnout si, pro jakou příležitost potřebuje nové šaty, naskicují si model vhodný pro požadovanou příležitost a pak se už radostně pustí do přehrabování desítkami druhů látek ve spoustě barev a vzorů…
Už jen to dokáže kreativně založeného člověka potěšit. A když k tomu přidáme zmíněnou možnost vytváření vlastních návrhů šatů, celkem realisticky pojaté vytváření střihů a nastříhání jednotlivých dílů až po ušití celého modelu, není divu, že nad hrou nutně musí zaplesat snad každá žena, která si v dětství šila na panenky nebo v mládí vlastní zručností doháněla nedostatek financí na drahé modely z obchodu.
Dodejme jen, že po dokončení šatů následuje další potěšující chvíle, kdy hráčka - autorka šatů - krášlí své dílo rozličnými galanterními doplňky, jichž hra opět nabízí nepřeberné množství: mašličky, stužky, krajky a střapečky, knoflíky i drahokamy a samozřejmě brože.
Salon s vlastní klientelou
Samotná hra má jednoduchý, ale dobře fungující styl i atmosféru. Hráčům se širším záběrem zájmů může v lecčems připomínat v polovině roku vydanou ReStory. Člověk v roli švadlenky neopustí svůj salon, který si právě nově otevřel ve fiktivním anglickém městečku Twillford.
Do salonu přicházejí zákaznice s nejrůznějšími požadavky na ušití šatů k rozličným účelům a příležitostem. Díky novým zakázkám se tak zabydlující se švadlenka dozvídá nejenom o životních osudech svých klientek, ale také aktuální klepy ze společenského života městečka.
Některé události, jako například pohřeb místního hraběte či ženské sportovní hry, pak vyvolají doslova příliv nových zakázek.
Dialogy ve hře jsou napsané celkem vtipně, některé neskrývají, že jsou tvořené spíše pro starší publikum z řad mileniálů a výše. Příběhy jsou zábavné a samotné šití probíhá v zásadě přesně tak, jak si to člověk vybavuje ze vzpomínek, když jako dítě pozoroval babičku nebo maminku sklánějící se nejprve s křídou a poté s nůžkami nad látkou a následně u šicího stroje.