Článek
Nejčastěji se pěstuje kontryhel měkký (Alchemilla mollis). Je to spolehlivá trvalka, příbuzná růží a jahodníku, pochází z Kavkazu, přirozeně roste i v Karpatech nebo v Turecku. Uplatnění najde kdekoli na zahradě, ať už je moderní, nebo se vzhledem blíží volné přírodě, kontryhel se vždy rád přizpůsobí.
(Ne)obyčejné listy
Na úkor bohyšek a dlužich zůstává kontryhel často přehlížený, možná proto, že je prostě jen zelený. Ale jeho listy nabízejí kromě zajímavého tvaru i pěknou texturu. Zpočátku jsou listy jakoby složené do harmoniky, jak dorůstají, narovnávají se, až je dobře patrný jejich dlanitý obrys s výraznými žilkami a zoubkatými okraji.
Dekorativní listy zachytávají vodu ve třpytivých perličkách a propůjčují tak svěžest a lesk celému osázení.
Kromě toho je pokrývá chlupatá vrstvička, na dotek jemná jako samet, na které se voda formuje do různě velkých krůpějí. Po dešti, po zálivce nebo po ránu, když na nich ulpí rosa, se rostliny třpytí jako poseté perličkami. Odtud také pramení pěkná lidová pojmenování jako rosička, perlová bylina nebo deštníček.
Středověcí alchymisté (odtud rodový název Alchemilla) tuto tzv. nebeskou rosu využívali při hledání kamene mudrců. Na kontryhelu rovněž oceníme celkový vzrůst v podobě bochníku s výškou asi 40 cm a šířkou okolo 50 až 60 cm.
Bohatství květů
Pokud by se snad někomu kontryhel zdál moc usedlý, změní názor v době jeho květu. Kvítky jsou sice jen drobounké, ale dohromady splývají v bohaté, nadýchané obláčky vznášející se nad listy, které se pod nimi téměř ztrácejí. Díky citronově zelené barvě působí velice svěže a neotřelým způsobem obohacují zahradu od června do července. Pak se květenství zabarvují do medově zlatých tónů a pozvolna klesají k zemi.
Jemná kombinace s černuchou damašskou (Nigella damascena) je dílem šťastné náhody, obě rostliny se spontánně přesévají.
Výtečný společník
Pomocí oddenků a samovýsevu vytváří kontryhel husté kolonie, kterými vyplňuje plochy mezi keři a pod světlými stromy, zatímco rostliny udržované pod kontrolou v řádcích dodávají uhlazený rámec záhonům, trávníku, patiu nebo pěšině, přes jejíž okraje mohou volně přepadávat.
Po boku trvalek se kontryhel chová jako zkušený společník a nevtíravě zdůrazňuje jejich přednosti. Snáší se s pestrou škálou barev, zejména pak s červenou, oranžovou, purpurovou, růžovou a fialovou. Hodí se i do efektních aranží.
Bordura z kontryhelů dolaďuje vzhled letního záhonu a umocňuje vzdušnost a vybarvení fenyklu obecného (Foeniculum vulgare).
| Šest kroků k úspěchu |
|---|
| 1. Kontryhel měkký prakticky netrpí na žádné choroby ani škůdce. Zakoupené rostliny můžeme vysazovat během celé sezóny. Nové části vzniklé dělením starších rostlin vysazujeme na jaře. |
| 2. Před výsadbou se ujistíme, že je kořenový bal dostatečně nasáklý vodou. Trvalka toleruje jakoukoli půdu, která nevysychá, ani neshromažďuje přebytečnou vodu. |
| 3. Kontryhel prosperuje v polostínu, na plném slunci se cítí dobře jen tehdy, když půda není moc vysušená, jinak se mu pálí listy, někdy se dokonce může objevit padlí. V temnu roste slabě a špatně kvete. |
| 4. Když krása květů pomine, odstraníme odkvetlé lodyhy a trsy listů prostříháme, v případě potřeby seřízneme až k zemi, čímž podpoříme tvorbu čerstvého obrostu a často i druhých květů. |
| 5. Chceme-li kontryhelu povolit samovýsev, nesmíme květenství odstřihnout dříve, než uschnou a vysypou se z nich drobounká semínka. Pozor, je jich mnoho a snadno se ujímají! I ve štěrku, ve spárách mezi dlažbou, dokonce v puklinách zdí, kam je zanáší vítr. Nevítané semenáče lze lehce vytrhnout. |
| 6. Na zimu rostliny zatahují. Staré suché listy odstraňujeme až na jaře. Uděláme to včas, kontryhel raší už v březnu. |
