Hlavní obsah

Atraktivní dřeviny, které vynikají i v zimním období

Právo, Adéla Taitlová

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Právě v těchto dnech můžeme obdivovat odhalenou krásu opadavých stromů a keřů, které ukazují své barevné výhony, tvarované větve a neméně zajímavou kůru.

Foto: Adéla Taitlová, Právo

Vrba pestrá (Salix integra Hakuro-nishiki) odhaluje po opadu listů své načervenalé výhony, na kterých se krásně blyští dešťové kapky.

Článek

Podobně jako listy můžeme texturu kůry stromu a barvu jeho větví využít jako výtvarný prvek, který uplatníme při navrhování zahrady. Rostliny se snažíme nainstalovat tak, aby svými přednostmi vynikaly co nejlépe. Ideální jsou místa před stálezelenými listnatými či jehličnatými stromy. Ty vytvářejí perfektní kontrastní pozadí stromkům se světlou kůrou a keřům s barevnými výhony.

Ozdobné výhony

Zasněženou zahradu rozveselí v tomto nehostinném období svítivě červené výhony svídy bílé (Cornus alba) a sytě žlutě vybarvená svída výběžkatá (Cornus stolonifera Flaviramea). Plápolající ohně mihotající se v protisvětle zimního slunce připomínají svída krvavá (Cornus sanguinea Winter Beauty) a vrba (Salix alba Britzensis). Právě tato vrba je mimořádně vhodná pro seřezávání na pařezinu, tedy až k bázi, odkud rychle obráží, a tvoří tak hustý keř se zářivými mladými výhony.

Foto: Adéla Taitlová, Právo

Holé větve dřínu obecného (Cornus mas) zdobí již od podzimu nově založená květní poupata.

Na jaře bývá obsypán milióny drobných kvítků, v zimě zdobí zahradu svými trávově zelenými větévkami – takový je čilimník (Cytisus), keř menšího vrůstu, kterému se daří nejlépe na osluněných záhonech s dobře propustnou půdou. Svou impozantností je znám kultivar javoru dlanitolistého (Acer palmatum Sango-kaku). Vysadímeli ho blízko domu, můžeme sledovat jeho půvabné korálově růžovočervené výhony z pohodlí domova.

Foto: Adéla Taitlová, Právo

Kůra javoru vlasonohého (Acer capillipes) je naprosto jedinečná svou hladkostí a olivově zelenou barvou s bílými proužky.

Možná ne na první pohled, ale na ten druhý určitě shledáme, že ostružiník voskovaný (Rubus cockburnianus) je vlastně vysoce atraktivní keř, zejména pro své křídově ojíněné pruty čnící do výšky až 2,5 m, které jsou nejlépe patrné v zastíněných partiích nebo v době, kdy zrovna chybí sníh. Přísně vztyčené pruty svídy a ostružiníku vystřídají rozevláté, všelijak pokroucené větvičky krásné vrby Matsudovy (Salix matsudana Tortuosa) nebo vrby červenokřivolaké (Salix x erythroflexuosa) a lísky (Corylus avellana Contorta).

Na pohled i na dotek

Specifickým znakem stromu je kmen, který se na rozdíl od keřů dělí na jednotlivé větve až v určité výšce nad zemí. Každý kmen tvoří vnější obal – borka neboli kůra, která vzniká z odumřelých buněk a chrání dřevo uvnitř.

Foto: Adéla Taitlová, Právo

kůra ořešáku

Kůra pěkná na pohled je na zahradě jednou z nejcennějších vlastností stromů. Zatímco některé dřeviny mají kůru vlnitou, drsnou a rozbrázděnou, jiné upoutávají tenkými, odlupujícími se pláty a proužky.

Lesklá, hladká kůra bez rýh a šupin, jakou má např. javor vlasonohý (Acer capillipes) přímo svádí k dotyku. Byla by škoda nevysadit ho poblíž cesty, kde si na něj můžeme při procházce sáhnout. Stejně tak jako rozmanitou texturu nabízí kůra stromů i množství barevných odstínů. Sněhově až slonovinově bílá je typická pro většinu druhů bříz (Betula).

Společnost stříbřitě šedavému buku (Fagus sylvatica) může dělat nádherná třešeň tibetská (Prunus serulla) s výjmečnou červenohnědou lesklou kůrou. Do nižších teplejších poloh se hodí javor Davidův (Acer davidii Serpentine), strom, který může mít více kmenů a je pozoruhodný kombinací šedozelené kůry s bílým žilkováním.

Komu by se zachtělo zpestřit si zahradu ještě jinak, může si vysadit dřeviny s odlupující se borkou, jež poodkrývá spodní vrstvy většinou rozdílné barvy, takže vzniká nápadný a pohledný mramorovaný efekt. Mezi nejhezčí patří platan javorolistý (Platanus acerifolia), parotie perská (Parrotia persica) či dospělé exempláře dřínu japonského (Cornus kousa).

Řežeme, nebo ne?

Aby si keře, jako jsou svídy, vrby a ostružiníky své jasné barvy udržovaly, je nutné je každoročně seříznout na staré dřevo. Tím povzbudíme k růstu mladé výhony, které mají mnohem intenzivnější zbarvení.

Foto: Adéla Taitlová, Právo

Na první pohled rozpoznatelná a mimořádně esteticky hodnotná je kůra třešně tibetské (Prunus serulla). - vlevo; Nejen barvou, ale i tvarem větví vyniká rychle rostoucí vrba Matsudova (Salix matsudana Tortuosa).

Řez provádíme podle počasí koncem zimy nebo začátkem jara, dříve než začnou rašit pupeny, odstraněním všech větví asi 20 až 30 cm nad zemí. Na chudých půdách jich ořežeme polovinu, tu druhou pak v příštím roce. Čilimníky si čerstvě zelenou barvu udržují i bez zásahu nůžkami, ale potom odspoda vyholují. Proto se vyplatí sestříhat větvičky ihned po odkvětu asi o jednu třetinu.

Jinak je tomu u stromů. Ty necháme v klidu růst. Jejich krása se totiž často zvyšuje s věkem. Je-li to nutné, můžeme občas obnovit jejich lesk tak, že kůru hladkých stromů očistíme jemným kartáčem od nečistot, řas apod. Snad jen vrby si udržují nejkrásnější vybarvení díky pravidelnému řezu. Pro ty platí stejná pravidla jako u keřů.

Foto: Adéla Taitlová, Právo

Ani mráz a jinovatka nezničí stálezelenou krásu tenkých větviček ozdobného čilimníku (Cytisus).

Lišejníky a jejich rodina

Na stromech a vzrostlých keřích se často objevují, zejména na návětrnné straně, nejrůznější lišejníky, mechy a řasy. Obvykle je to pouze estetický problém a dřevině neuškodí. Naopak tvoří jakousi další ochrannou vrstvu. Komu by však vadily, může k jejich odstranění použít hrubší kartáč.

Reklama

Související témata:

Související články

Výběr článků

Načítám