Článek
Přirozeného půvabu ozdobnic (Miscanthus) si Evropané všimli před více než sto lety, kdy je na starý kontinent přivezli botaničtí sběratelé z Asie.
Ač bychom v rodu napočítali asi dvacet převážně opadavých, trsnatě rostoucích druhů, velké slávy se jako jediná dočkala ozdobnice čínská (Miscanthus sinensis).
K jejím ctitelům patří i věhlasný nizozemský zahradní tvůrce Piet Oudolf, o němž je známo, že si potrpí na strukturálně výrazné, takřka celoročně zajímavé a veskrze soběstačné rostliny. Zkusíte to s ní také?
Trvanlivá krása
Od konce jara přes celé léto působí bujně a svěže, jako by vůbec nestárla. Teprve v pokročilém podzimu se do jinak zelených, často stříbřitým nebo smetanově bílým proužkem zdobených listů vkrádají barevné pigmenty. Přerod na jásavě žluté, oranžové až vínové tóny nepřichází rázem, dostavuje se volným krokem, aby snad nepředběhl pestré hýření stromů.
Mezi kůly. S pomocí vysloužilých hrnců a mohutné ozdobnice vznikl originální poutač pohledů.
Jakmile se hladina zahradního jezírka poprvé promění v led, začne se z listů ozdobnic vytrácet nejen barva, ale i voda. Celá nadzemní část, byť stále hustá a pěkně tvarovaná s listy vzpřímenými či fontánově shrbenými, odumírá, zatímco kořeny usínají tvrdým zimním spánkem, aby se plné elánu vrátily do života spolu s jarním táním.
Do té doby se suchá kštice pod velením mrazu a sněhu mnohokrát promění v umělecké dílko, a možná právě tehdy trvanlivou krásu ozdobnic oceníme ještě víc.
(Ne)nápadné kvetení
Květními stébly většina kultivarů nešetří, zvlášť po delší periodě horka nad trsy povlávají prskavkám podobná květenství v hojném počtu. Nosí odstín běleného lýka, velbloudí srsti, brusinek či švestkových povidel. Období květu připadá na září až říjen.
Pozdní sběr. Větrosnubné ozdobnice kvetou krátce a nenápadně, pozornosti pilných včel ale bohatý zdroj pylu neunikne.
Chcete-li, vezměte lupu a prohlédněte si jednotlivé květní klásky, poseté nápadnými tyčinkami pěkně zblízka. Dejte přitom pozor na včely, které ze žlutých prašníků horlivě sbírají pyl, třebaže trávy včely nepotřebují. Opylení totiž svěřily větru.
Nedlouho po opylení připomínají sivě načepýřená plodenství ozdobnic chuchvalce mlhy. Nad trsy se převalují do doby, než v novém roce opelichají.
Vybere si každý
Dosud prodávané odrůdy Zebrinus či Morning Light byly zahradníkům známé již v 19. století. O stálou nabídku osvědčených kultivarů ozdobnice čínské se později přičinil německý šlechtitel Ernst Pagels.
Až na výjimky platí, že evropské kultivary prospívají v našich klimatických podmínkách lépe než japonské či americké. Jaké patří k nejkrásnějším?
Kaskade - úzké, hluboce převislé, zelené listy s bílým žebrem, na podzim sytě měděné; hedvábně růžové laty; výška 120 cm, v květu 180 cm.
Kleine Fontäne - čárkovité, tmavozelené listy s bělavým středem, na podzim zlaté; zprvu červené pak blonďaté laty; výška 90 cm, v květu 160 cm.
Kleine Silberspinne - uzounké, olivově zelené listy se stříbřitým žebrem, na podzim žlutooranžové; starorůžová květenství; výška 70 cm, v květu až 120 cm.
Morning Light - útlé, částečně k zemi sehnuté listy s bílými okraji, na podzim žlutobéžové; laty s fialovým přelivem, kvete vzácně; výška 140 cm, v květu 160 cm.
Barevné proměny. Na podušce z přísavníku zlátne jemnolistá, vzácně kvetoucí odrůda Morning Light.
Roland - nápadně strukturované trsy širokých listů s bílou střední žilkou, postupně přechází do červenofialové; bledé laty; výška 140 cm, v květu 260 cm.
Rotsilber - užší, obloukovité listy, podzim je barví do červených odstínů mědi; květní laty v barvě bordó; výška 120 cm, v květu až 180 cm.
Podzimní oheň. Kultivar Rotsilber připomíná zapálenou vatru. Pohledově ji ovlažují porosty nízkých hvězdnic.
Silberfeder - středně široké, zelené listy s bělavým žeberním proužkem, na podzim zlatožluté; stříbřitě bledé, vzdušné laty; výška 180 cm, v květu 240 cm.
Strictus - široké, stroze vzpřímené listy s máslově žlutým vodorovným proužkováním, na podzim béžovožluté; bronzové laty; výška 170 cm, v květu 200 cm.
Variegatus - široké listy s mnoha podélnými krémovými pruhy, na podzim rezavé; vínové laty, kvete vzácně; výška 170 cm, v květu 200 cm, šířka až 200 cm.
Zářivý obr. Na listech odrůdy Variegatus převládá bílá barva. V dospělosti dosahuje šíře 2 m.
Zebrinus - široké, obloukovité, světle zelené listy s nažloutlými příčnými pásky, na podzim slámově žluté; švestkově fialová květenství; výška 150 cm, v květu 220 cm.
Pěstitelské minimum
Ozdobnice čínská miluje slunce, i když panašované odrůdy sázíme raději do polostínu kvůli riziku popálení. Obecně trávám nevadí lehký stín, ochuzuje je však o množství květních lat i zářivé podzimní barvy.
Ač toleruje půdu chudou, vysýchavou, měla by být ideálně stabilně vlahá, čerstvá, zvlášť při pěstování mohutných odrůd.
Rostliny z květináče sázíme, kdykoli to počasí dovolí. Oddělky z matečné rostliny pouze na jaře před či záhy po vyrašení. Později, při tvorbě květních stébel je nerušíme.
Záhonová parta. Ozdobnice si rozumí s celou řadou trvalek i trav. Patří k nim bělotrn, echinacea a třtina ostrokvětá (Calamagrostis x acutiflora).
Nové rostliny před koncem roku svážeme do týpí, pomůžeme tím ochránit mladý kořenový systém proti zahnívání a mrazu. U dospělých, dobře vyvinutých trsů už to není nutné.
Napište nám
Postavili jste nový dům, rekonstruovali byt anebo máte hezky zařízenou zahradu a rádi byste se ostatním čtenářům pochlubili a inspirovali je?
Napište nám do redakce na adresu bydleni@novinky.cz, připojte pár průvodních vět a několik snímků vašeho díla.
Koncem zimy nebo zjara, dříve, než se objeví nový obrost, seřízneme suchou hmotu krátce nad zemí. Místo pálení nakupíme materiál zatěžkaný klestím do klidného rohu zahrady, při troše štěstí se v něm ubytuje ježek.