Článek
Tento charakter získával byt postupně, ale jeho základ vytvořilo jednak dědictví po prarodičích, jednak vášeň, kterou získala řada členů rodiny pro Mexiko. A potom samozřejmě vkus, s nímž se v bytě snoubí moderní prvky s předměty prosycenými barvami a vyrobenými ručně v zemi kdesi na druhém konci světa.
Bude se zdát možná divné, proč si tolik Čechů, ale i jiných národností, které se v této rodině potkaly, zamilovalo zemi tak vzdálenou a kulturně odlišnou.
Propojení obývacího pokoje s kuchyní bylo obvyklé už ve 30. letech minulého století, kdy vznikl tento dům.
Všechno odstartovala americká babička žijící v Kalifornii, která Mexiku „propadla“ a postupně zde nakupovala věci, které se jí líbily. Zbyly po ní nejen vzácné maličkosti – původní, dnes už starožitná mexická keramika, ale také ručně vyrobený stolek nebo lampa s plechovým podstavcem evokujícím kaktus. Některé kusy z jejího dědictví se posléze ocitly v Praze.
Vklad mladé generace
„Před dvaceti lety se moje sestra ocitla v Mexiku, takže jsme pak za ní začali jezdit a ta krásná země se nám zadřela pod kůži,“ říká Vlaďka, počítačová grafička. „Dcera začala studovat v Mexico City vysokou uměleckou školu a po jejím ukončení už v zemi zůstala. Dnes žije na Yucatánu, můj syn se za ní přestěhoval se svou ženou a společně tam začali podnikat. Mají penzion v krásném místě blízko Tulum.“
Kuchyň je zařízena moderně, v nevtíravých odstínech. Tím spíš jsou zde vítány barevné doplňky. U okna stojí Lucie (28), členka široké rodiny paní Bey.
Také ostatní příbuzní se vraceli okouzleni žhnoucím sluncem, rozmanitou přírodou hýřící barvami a tvořivostí Mexičanů. I ti nejchudší krášlí svá obydlí neuvěřitelně pestrým způsobem, v němž se prolínají prvky hispánské a indiánské ornamentiky.
Pohoda především
Evropské návštěvníky však přitahovala zejména přívětivost, pohostinnost a životní nadhled Mexičanů, kteří postrádají perfekcionismus a starosti pouštějí rychle z hlavy. Dostali ten obrovský dar, že každý den je vítá modrojasné nebe a na něm zářící dárce života. Lidé, zejména v oblastech ještě nedotčených západním způsobem života, jsou přátelští a stále dobře naladění, třebaže žijí v každém směru velmi prostě.
Zato předsíň je vymalovaná barvou, která patří v Mexiku k nejoblíbenějším. Dokonale ladí s rozměrným plátnem Papoušci od výtvarníka Baťkovského.
„Nikdy nezapomenu na ‚dušičkovou‘ slavnost v kostele, kde se mezi dospělé pletli psi a děti, hodovalo se na kostelních lavicích a všichni se skvěle bavili,“ vzpomíná na jednu svou návštěvu skladatel a výborný kytarista Tony. „Miluji mexickou rytmiku a rád ji ve svých skladbách uplatňuji,“ dodává. Jeho syn Luca, restaurátor fotografie, strávil v této zemi několikeré prázdniny plné dobrodružství.
„Mám tam dobré přátele a těším se, až se s nimi budu víc potkávat, protože bych rád pracoval právě v Jižní Americe,“ plánuje.
Nemusíte tak daleko
Sbírka předmětů pořízených při cestách po oblíbené zemi se v poslední době rozmnožuje z nabídky, kterou dováží přímo z Mexika specializovaný obchod v Praze na Žižkově. Všechny ty pestrobarevné doplňky prozářené mexickým sluncem mají domácím i návštěvám připomínat životní radost jejich tvůrců.
Ať je to usměvavé keramické slunce, malované květináče, mísy a talíře, tepaná zrcadla, figurky bájných zvířat... To všechno dokáže přimět k úsměvu obyvatele české kotliny, kde nevlídné počasí a zima trvají dlouho a radostný životní postoj se buduje obtížně. V bytě prosyceném mexickými artefakty se to daří lépe. Manželku Tonyho Helenu, která má všestranné umělecké zájmy, nejvíce zaujalo, jak se různé oblasti této obrovské země liší ve výtvarném projevu.
Ve velkém obývacím pokoji se konají často domácí filmové (plátno je připraveno na knihovně) nebo hudební produkce.
„Bylo úžasné pozorovat je při práci. Každý výrobek byl pochopitelně jiný, poznamenaný určitou nepřesností, která k ruční práci patří. Současně však každá vesnice tvořila ve stejném duchu,“ vysvětluje.
Sejdeme se v Mexiku
Vztahy rodiny k Mexiku se stále upevňují. „Můj syn si vzal mexickou dívku Carmen a začal budovat v její vesnici na pobřeží Tichého oceánu rodinnou haciendu,“ svěřuje se Bea.
Prozatím se příbuzní setkávají v „mexickém“ bytě ke společnému cvičení jógy. Je to svým způsobem duchovní příprava na život v jiné kultuře, která se vypořádává s životními obtížemi jinak než jogínstvím. Oproti asketizmu a vnitřní sebekázni nabízí mexický pohled na život laskavost k sobě samému i k druhým a smíření s nepříznivými životními podmínkami.
Hlavní koupelna obložená mramorem je dědictví po předchozím majiteli bytu, což byl italský architekt. Sem ještě Mexiko neproniklo.
Praví jogíni se prý spokojí s miskou rýže na celý den, ale tady se jóga mísí s mexickou zálibou ve společném stolování a dobrém jídle. Večer často končí Tonyho hudební vložkou. Vzhledem k tomu, že rodinu tvoří multikulturní společenství, v němž jsou kromě Čechů Američani a Mexičani, americká Číňanka, Němci a Slovenka, není nouze o různé změny, které znamenají přesuny nejen v rámci Česka, ale i kontinentů.
Takže není vyloučeno, že „mexický“ byt rodina brzy vymění za jiné obydlí. Určitě do něj ale přenese všechno, co na jiném místě znovu vytvoří příjemnou atmosféru prosycenou veselou barevností a pohodou.
