Článek
S žádostí o rekonstrukci oslovil dvojici architektů Arcadiho Pla Masmiquela a jeho dceru Núrii Pla Illu. Ti se rozhodli, že by bylo škoda snažit se vytvářet moderní napodobeninu původní stavby. Místo toho zakomponovali do stávající kamenné struktury několik svěžích omlazujících prvků ze dřeva.
Dům stojí v nádherném prostředí severního Katalánska, prakticky již na úbočí pyrenejských hor. Jeho název zní El Bosquet, což v místním jazyce znamená lesík. Na domku lze rozpoznat zhruba tři stádia jeho stavby, z nichž nejstarší se datuje až do 16. století.
V té době vznikla hlavní, centrální část objektu. Dvě postranní části pak byly dostavěny v pozdějších dobách. Charakter stavby odpovídal době vzniku. Na svou dobu to byl velice robustní dům s extrémně silnými zdmi.
Původně pastýřský domek se proměnil v příjemné letní bydlení s historickým duchem a svěžími moderními prvky.
Stavba stojí v nádherné krajině. I proto by bylo hříchem neotevřít její stěny velkými okny.
Architekti se snažili navodit v interiéru pocit odloučenosti a poklidu s co největším množstvím výhledů do okolní krajiny. Zdi tedy otevřeli velkými okny, která fungují jako rámy k obrazům, jež maluje místní příroda.
Po této úpravě původně hodně uzavřený interiér získal na živosti a světlosti. Navíc, architekti navrhli jeden obzvláště výrazný prvek: dřevěný balkón, který je přímým pokračováním dřevem obkládaného interiéru.
Nejvýraznějším nově přidaným prvkem je dřevěný balkón.
Na podlaze v prvním patře je položena keramická dlažba.
Vnitřní organizace domu s celkovou plochou podlah 215,11 m2 spočívá v rozdělení interiéru podle jeho pater na soukromou a společenskou část. Soukromé prostory jsou uschovány v přízemí, kde architekti nechali velké množství odhaleného původního historického zdiva i skálu, na níž dům sedí.
Ložnice díky tomu mají neopakovatelnou a tajemnou atmosféru odkazující k dobám středověku, kdy bylo celé okolí rušným, hustě osídleným místem.
Dřevěné obklady z buku příjemně proteplují interiér.
Místo pro posezení před balkonem
Posezení před krbem
Naopak společenská část domu je v prvním patře, kde architekti doslova i vizuálně proteplili interiér spoustou světlých obkladů z dubového dřeva o šířce 18 cm. Stejný materiál je použit i na stropě, který je díky tomu rovný a nekopíruje tvar střechy, jak tomu bylo původně.
Stranou od středu prostoru, s využitím původního centrálního kůlu, je umístěna stěna s krbem, která společně se schodištěm pomáhá oddělit jednotlivé zóny pro jídlo, relaxaci a společnou zábavu.
Zcela po straně je pak umístěna kuchyň, z níž vedou samostatné dveře na terasu před domem. Zatímco v přízemí domu jsou podlahy z leštěného betonu, v prvním patře zvolili architekti keramickou dlažbu, jako připomínku původního dláždění v domě.
Také v kuchyni se spojuje historický duch s moderními prvky.
Přízemí je vyhrazeno odpočinku. Díky ponechaným historickým zdem a skále mají ložnice až tajemnou atmosféru. Podlahy jsou z leštěného betonu.
Dům nejenže zapadá do okolní krajiny, ale zároveň je vůči ní v maximální míře ohleduplný. Jako zdroj vody využívá obnovenou studnu, zatímco solární panely na střeše dodávají domu elektřinu a rovněž tak se podílejí na ohřevu vody.
K topení se pak využívá přebytků biomasy z přilehlého lesa. Architekti se také během stavby omezili výhradně na používání materiálů z obnovitelných zdrojů. Díky tomu jejich proces i další fungování domu zanechává minimální ekologickou stopu v dané oblasti.
První patro
Přízemí
