Dům ve městě jim nevyhovoval. Postavili si nový v dosahu hor

Původně manželé bydleli v Šenově u Ostravy a postupem času si dům zrekonstruovali. Už jim chybělo jen zateplení, ale ještě více jim chyběla příroda. Zejména hory a čistý vzduch. Pořídit si chatu a udržovat dvě domácnosti naše hostitelka zavrhla, padlo proto rozhodnutí raději si rovnou postavit nový dům na horách.

Rok hledali pozemek v nejhezčích lokalitách na severní Moravě, a nakonec se ocitli v krajině pod Lysou horou. Parcela jim hned padla do oka a oba manželé se na ní jednomyslně shodli. Zbývalo jen zvolit, jak by měl nový dům vypadat.

„Zásadní pro podobu našeho budoucího domu byla skutečnost, že se parcela nachází v CHKO, což obnášelo třístránkový seznam regulativů, které se na stavbu v této oblasti vztahují. Takže pořídit si nějaký typový dům nepřipadalo v úvahu a bylo nutné obrátit se na architekta. Po malém výběrovém řízení jsme nakonec oslovili pana architekta Václavíka a výsledek vidíte sami,“ vysvětluje paní domu.

Manželé se v této situaci podle svých slov ocitli na neznámé půdě a poprvé měli možnost poznat, jak architekti pracují.

„Panu Václavíkovi vděčím za to, že mi pootevřel dveře do svého oboru. Díky němu jsem pochopila, jak propastný je rozdíl mezi architekturou a pouhým stavitelstvím. Přeji všem lidem, kteří staví dům, aby využívali služeb architektů co nejvíc, protože dobrý architekt má dar zhmotnit vaše představy. Nám to ušetřilo mnoho omylů a dnes víme, že v dobře vyprojektovaném a koncepčně dotaženém domě je radost bydlet,“ nešetří chválou paní domu.

„Očekávali jsme, že nám architekt předloží víc návrhů. K našemu překvapení jsme dostali jen jednu studii, ale ta byla perfektní! A do tohoto domu jsme se zamilovali.“

Tvarové pojetí domu na jedné straně vychází z místního tradičního stavitelství, zároveň ale byly do návrhu organicky integrovány moderní prvky bydlení, jako je garáž nebo jídelna s velkým prosklením, propojená s terasou a zahradou.

Architekt použil zajímavý optický trik, díky němuž má dům z horní strany do jisté míry proporci přízemního domu. Ale na spodní straně, kde se nachází zahrada a cesta, vytvořil umělý val, takže spodní podlaží není z prostoru veřejné komunikace vidět.

Velké prosklené plochy, které jsou nekompatibilní s tradiční architekturou, zejména se stavebními regulacemi CHKO, zůstávají skryty za navršeným terénním zlomem, nejsou vidět z veřejné komunikace a nemusí se ani příliš stínit.

Naopak horní okna jsou tradičně členěna, což zjemňuje vzhled domu. Architekt tak maximálně zúročil „zapuštění“ domu do svahu a odbagrovaný materiál využil k vytvoření terénního předělu.

Interiér je rozdělen na denní zónu v prvním a noční zónu ve druhém podlaží ležícím v úrovni horní části pozemku. Zádveří se vzhledem ke svažitému terénu nachází v meziúrovni, takže ke vstupu do soukromé zóny nahoře je třeba překonat symbolické tři schody, do přízemí se sestupuje po schodišti dolů. Zde se nachází chodba, zázemí, pracovna a hlavní obytný prostor propojený s kuchyní, terasou a zahradou.

V horním podlaží jsou dva pokoje, ložnice, šatna, sklad zahradní techniky, garáž s dílnou a vestavěná sauna. Dominantním prvkem exteriéru je terasa a koupací zahradní jezírko.

Od samého počátku bylo součástí návrhu domu nechat podkroví nevyužité, díky tomu se architekt vyhnul oknům a vikýřům, které by vypadaly nepatřičně. Nahoře je tedy odvětraný klasický půdní prostor a dům je zateplen až z úrovně stropu.

V prostorové hře v interiéru povrchy přecházejí jeden v druhý, nebo jsou naopak záměrně odlišeny. Tento koncept podtrhuje přirozené členění obytného prostoru a vychází z možností použitých materiálů, jejich tvarů a členění.

Adam Krejčík, www.stavbadomu.net