Článek
V Sao Paulu se nemusíme příliš ohlížet na vazby s okolím. V tomto městě, nejkrásnějším i nejošklivějším na světě, milovaném i nenáviděném, které tepe jako žádné jiné, vládne živelný chaos. Vše se neustále mění, podléhá zkáze a znovu se rodí.
Vše, co se zde vyprojektuje, město rychle pohltí, poznamenal si brazilský architekt Marcio Kogan do sešitu po úvodní schůzce se svými klienty, mladým kreativním párem s vyspělým estetickým cítěním a zájmem o film a design.
Požadovali moderní, střídmý a originální dům izolovaný od hluku a ruchu města. Od počátku měl architekt základní představu masivního bílého kvádru otevřeného do zahrady.
„Vysoké obvodové stěny objímají a chrání vše uvnitř, vnitřní prostor má působivé elegantní proporce a neustále se prolíná se zahradou. Vzduch uvnitř domu je vždy tentýž jako venku,“ vysvětluje základní koncept.
Symetrie v kvádru
Zatímco vstupní prostory, sociální a technické zázemí (včetně kuchyně, která je v Brazílii považována za čistě užitkovou místnost) jsou uzavřeny v kompaktním bloku téměř bez oken, jádro domu tvoří otevřená dvoupodlažní hala se sezením a jídelnou.
Její hlavní průčelí, velkoplošná posuvná prosklená stěna, směřuje na terasu a travnatou zahradu s bazénem, zadní stěnu lemují dvě symetrické regálové knihovny na celou výšku prostoru.
K horní části polic zajišťuje přístup průběžná podélná lávka zavěšená ve výšce tři metry. Princip symetrie ctí i dvě zrcadlově orientovaná jednoramenná schodiště do horního podlaží, umístěná za knihovnami.
Symetricky je uspořádána také herna pro dvě děti, osmiletého a pětiletého syna, v zadní klidové části dispozice. Zařízení tvoří dva identické sedací „kontejnery“ na kolečkách a dva stany na hraní, posuvnou prosklenou stěnou se vychází ven na trávník.
Všechny ložnice, každá s vlastní koupelnou, se nacházejí v horním podlaží, zcela odděleném od rušného přízemí, kde manželé často pořádají večírky a rodinná setkání.
Denní světlo a bílá barva prostupují celým domem, od hladkých bílých omítek přes bílý nábytek až po koupelny a schodiště.
V dobré společnosti
Na vybavení interiéru, které bude odpovídat cítění majitelů a konceptu stavby coby minimalistického bílého kvádru, architekt spolupracoval s designérkou Dianou Radomysler.
K základnímu účelnému úložnému mobiliáři (regály, vestavěné skříně atd.) společně vybrali soubor kusů od renomovaných designérů tak, aby nábytek nenásilně doplňoval architekturu, ale nezahltil prostor a vznikl vyvážený celek.
Rodinné večeře se odehrávají na základně – podlaze z tropického dřeva – ve společnosti velikánů z různých období a směrů designu. Eero Saarinen (židle u jídelního stolu), Jasper Morrison (sofa), Piero Lissoni (kávový stolek), Achille a Pier Castiglioni a další osobnosti se tu každý den setkávají na noblesní společné party.
Rezidence spolu se zahradou vytvářejí vlastní svět, v němž rodina žije sama pro sebe, nerušena hektickou atmosférou metropole.
„Bělostná atmosféra vládne vně i uvnitř,“ říká architekt.
„Vnější zdi, které sousedí s ulicí, samozřejmě nezůstanou navždy bílé. Určitě se časem zašpiní, pokryjí je sgrafita. Ale trápit se tím není na místě – dům tak prostě splyne s prostředím.“
Architekt Marcio Kogan |
---|
Modernismus je důležitou součástí architektonického dědictví Brazílie. Generace velkých tvůrců, jako byli Niemeyer a Costa, nám zanechala výzvu. Navázat na jejich dílo a udržet kontinuitu, ale s použitím soudobých konceptů a materiálů. |
Jitka Pálková, www.modernibyt.cz
Napište nám
Postavili jste nový dům, rekonstruovali byt anebo máte hezky zařízenou zahradu a rádi byste se ostatním čtenářům pochlubili a inspirovali je?
Napište nám do redakce na adresu bydleni@novinky.cz, připojte pár průvodních vět a několik snímků vašeho díla.