Fakta o sádrokartonu, která možná neznáte

Nabídka sádrokartonu je v současné době velice pestrá a vychází vstříc nejrůznějším potřebám stavebníků.

Kromě základních modelů je možné volit desky odolné vůči vlhkosti, izolující vůči hluku (tzv. akustické), tepelněizolační i odolné vůči požáru, tj. nehořlavé.

Do tvarově komplikovaných míst lze využít sádrokartonové desky, jež lze ohýbat.

„Na libovolném místě stěny opláštěné sádrokartonovými deskami můžete připevnit dodatečné zatížení. Ať už jde o obraz, polici, televizor, nebo kuchyňskou skříňku, správně zvolená deska udrží vše (za předpokladu správně zvoleného kotvení).

Některé druhy sádrokartonových desek mají dokonce nosnost na jednom vhodně ukotveném bodě až 80 kg, a unesou tak třeba i člověka,“ říká Robert Hošek ze společnosti Rigips.

„Desky se řežou nožem. Nejprve se nařízne lícový povrch desky, poté se deska otočí a zlomí. Rub se nakonec dořízne. Složitější výřezy zvládne pila ocaska. Otvory pro vruty snadno udělá nebozez – ruční pravotočivý vrták o různých průměrech. Hrany řezů se upravují pomocí hoblíku na hrany,“ radí Richard Klička ze společnosti Hornbach.

Aby sádrokarton dobře plnil svou funkci, je nezbytné jej na nosnou konstrukci dobře připevnit. K tomu slouží šrouby typu TN.

Do kovové konstrukce musí být hloubka zašroubování šroubu skrz kovový profil alespoň 10 mm, to znamená, že k jednoduchému opláštění deskou o tloušťce 12,5 mm použijete TN šrouby dlouhé 25 mm.

V případě dřevěné podkonstrukce je třeba, aby hloubka zašroubování do dřeva byla alespoň taková jako tloušťka desky, ovšem minimálně 20 mm.

Tmelení spár mezi deskami sádrokartonu není žádná věda. Používají se práškové spárovací tmely, které je potřeba po zaschnutí přebrousit, pro finální úpravu se pak používají ještě tmely pastové.

Výztužné pásky se lepí na suché desky, poté je třeba je přetmelit. Jinou možností je použití skelné pásky, která se vkládá do tenké vrstvy čerstvě naneseného tmelu a pak se přetáhne lehce hladítkem s tmelem.

Po zaschnutí se tmel přebrousí brusnou mřížkou, pozor však na to, aby nebyla porušena výztužná páska a přiléhající povrch sádrokartonových desek.

O něco obtížnější je tmelení vnitřních koutů a vnějších rohů, stejně jako napojení tmelových desek na okolní konstrukce – obzvláště tam může v budoucnu dojít k prasklinám a poškozením, pokud stavebník nepostupoval správně.

Po zaschnutí tmelu a jeho zbroušení je vhodné povrch desek penetrovat, aby se sjednotila nasákavost povrchu.

Po dalším zasychání je pak možné na sádrokartonovou stěnu použít jakoukoli běžnou povrchovou úpravu, tj. lze ji vymalovat, otapetovat, obložit keramickým obkladem atd. U konkrétního materiálu je pouze třeba ověřit, zda je pro použití na sádrokarton vhodný.

Při malování je lépe použít váleček nebo nanášet pomocí pistole, nikoli štětkou. Sádrokarton se nezakrývá dřevěnými palubkami, ty se kotví přímo na nosnou mříž z latí.