Osobitá rekonstrukce proměnila byt v útulný domov pro mladý pár s dětmi

Věci kolem nás stárnou fyzicky i morálně. Často váháme, přemýšlíme jak začít, nebo nemáme o rekonstrukci a jejím budoucím výsledku žádnou představu.

Tehdy nastává ten pravý čas obrátit se na odborníky, jejichž úkolem je nabízet inspiraci a vlastní dlouhodobou zkušenost, a tím ušetřit čas, energii a finanční prostředky. Chyby vzniklé při stavbě panelových domů použitím nekvalitního materiálu na první pohled člověka příliš netrápí, mnohé jiné věci vadí skoro denně.

Patří mezi ně například stísněnost daného prostoru, která je dána nejen velikostí místností, ale i jejich výškou.

U obývacího pokoje často narušuje ráz místnosti i několikero dveří a oken. Naopak až příliš prostoru v takových bytech zabírají chodby. Zkuste – je-li to možné, aspoň jedny dveře zrušit. Je-li to možné a statika to dovoluje, zrušte příčku mezi kuchyní a obývacím pokojem. Opět tím přispějete ke zvětšení prostoru.

Zcela jinak je třeba postupovat při organizaci kuchyně. Vyvarujte se hlavně takových chyb, jako je třeba umístění sporáku do rohu, kdy kolem nemáte žádnou odkládací plochu.

Řešení vnitřku bytu je často záležitostí především materiálovou. V tomto konkrétním případě byl však prostor ke ztvárnění obrovsky otevřený. Panelák šťastnou náhodou neměl uvnitř dispozice žádnou nosnou panelovou stěnu, dalo se vybourat všechno, kromě svazku trubek, jen cudnou laminátovou košilkou zahalených v prázdném kvádru prostoru.

"Danou věcí ovšem byla okna, jejich velikost a uspořádání. Interiér, kde si můžete dopřát cokoliv. Dřevěný srub, štukové imitace nebo graffiti, jen to vždycky bude mít padesát čtverečních metrů. Dobrá, a myslím tím opravdu dobrá vlastnost paneláku je, že nevytváří žádné opravdové prostředí k bydlení, poskytuje jen prostor. Chcete-li, můžete si v něm bez ostychu vybudovat vlastní svět," poznamenává architekt.

Bylo by jistě možné označit původní stav bytu za dožívající, nicméně architekti nepokládali za vhodné pustit se do náročné rekonstrukce vnitřních povrchů, podlah a rozvodů bez důkladnějšího prozkoumání jeho skutečných prostorových možností.

"Hlavním nedostatkem původního bytu bylo dispoziční řešení. Rozhodli jsme se využít okno dříve příslušející koupelně k prosvětlení obytného prostoru a přemístit koupelnu do středu volného prostoru. Uvedli jsme tedy byt v podstatě do stavu hrubé stavby. Vzhledem ke konstrukčnímu systému domu nebylo třeba, jak již bylo řečeno, odstraňovat žádné nosné konstrukce, pouze odstranit vybavení a příčky a uvnitř otevřené plochy zůstala jen laminátová skořepina kryjící stoupačky," doplňuje autor rekonstrukce Jan Klempíř.

Prostor bylo třeba uchopit tak, aby poskytl svébytný svět mladým manželům a jejich dětem, starší bylo na cestě už v průběhu stavby. Tvarovat jej tak, aby se mohl vyvíjet a proměňovat spolu s dětmi, které v něm budou vyrůstat, a jejich rodiči, kteří v něm budou stárnout. Pocit otevřenosti příštích řešení zůstal tedy přítomný.

Uspořádání určuje jednoduchá půdorysná osnova, dělí prostor do devíti polí. Uprostřed je zasklená koupelna, z vnějšku spojená se základní částí kuchyně.

Některá pole kolem se dají zavřít velkými posuvnými deskami, předsíň, dětský pokoj a část kolem postele tak mohou, uzavřou-li se, působit jako opravdová předsíň, dětský pokoj a ložnice.

Zbytek zůstává spojený, otevřený v obytnou kuchyň. Když se dveře otevřou, pohltí kuchyň-obývák prostor za nimi jako svou součást.

"Nová vnitřní stavba byla s ohledem na nepříliš rozsáhlou výměru bytu prováděna jako kombinace stavebních a truhlářských postupů, aby konstrukce zabraly co nejméně místa. Základní členění rozvrhly plynosilikátové příčkovky, ve kterých se provedly rozvody vody, kanalizace a většina hlavních rozvodů elektrických.

Doplnily se cementotřískovými deskami, které připravily prostor pro vestavěné úložné prostory - na celou výšku prostoru, i v alespoň minimálním prostoru nad koupelnou. V několika výškových úrovních podlahy jsou přístupné dutiny, které rovněž slouží pro ukládání - části vyvýšené podlahy i s parketami se otevírají na postelovém kování," popisuje architekt.

Při realizaci pohledových detailů se architekti zabývali především jejich důkladným zpracováním tak, aby výraz nemuseli dohánět exkluzivním materiálem.

Zárubně dveří do koupelny jsou z natírané ocelové pásoviny, připravené na celou výšku koupelny.

Šedé "betonové" povrchy koupelny jsou provedeny z běžného stěrkového materiálu doplněného jen vrchním ochranným nátěrem. Větší část kuchyně byla vyrobena z laminátu dostupného přímo v lamino deskách.

Do panelového stropu bez možnosti snadného zapuštění kabeláže navrhli rastr háčků pro zavěšení většího množství obyčejných typových svítidel na volných kabelech, která je možné přemisťovat podle potřeby.

Náročnějšími prvky bylo provedení sklenářských prvků a především velkých posuvných desek do předem připravených stavebních kapes.

Otevřou-li se všechny dveře a skryjí se v dutých zdech koupelny, vytváří volný prostor kolem něco mezi exteriérem a interiérem. Světlo z oken ze dvou protilehlých stran téměř eliminuje stíny.

V takovém osvětlení prostor okolo koupelny působí jako zjednodušená krajina. Krajina se proměňuje, jak děti vyrůstají, zaplňuje se, stůl se přemisťuje, když je nálada předělat si obývací pokoj, nebo se přemístí postýlka, aby bylo druhé děcko v kuchyni přes den na očích.

A dovětek architekta? "Do koupelny skutečně není při sprchování vidět a opravdu se tam může dařit i kytkám."