Test Suzuki SX4 S-Cross: navenek okouzlující

Testovaný S-Cross ukazuje, jak moc je důležitá barva. Zatímco v nevýrazném odstínu tenhle nový přírůstek do rodiny Suzuki přehlédnete, limetkově zelená metalíza nazvaná Crystal Lime Metallic v kombinaci s černými lemy karoserie vypadá výtečně. Notabene s takto výraznými tvary.

Protáhlým předním světlům konečně nechybí diody pro denní svícení, což je prvek, který většina aut od Suzuki nemá. Pohledné tvary korunují sedmnáctipalcová kola a panoramatická střecha. Oba tyto efektní prvky ale kazí praktičnost, o tom ale až za chvíli.

Vysloveně pozitivní dojem z exteriéru zkazí usednutí dovnitř. Palubní deska i její okolí mají povětšinou tvrdé plasty, interiéru celkově vládne jednoduchost, a snad kromě netradičního tvaru řadicí páky manuální převodovky zde nenajdete nic originálního. Na druhou stranu pochválit je nutné dílenské zpracování, které je opravdu pečlivé.

Špatná není ani intuitivnost ovládání vzhledem k celkové již zmiňované jednoduchosti. Snad jen ladění radiostanic a výběr jednotlivých alb ve formátu MP3 by mohly být trochu přehlednější; zdroj pro USB nechybí, je však umístěn na dně ne úplně mělké schránky mezi řidičem a spolujezdcem – trefit se přesně do zdířky není zejména v noci úplně jednoduché. Vyloženým archaismem je pak nevzhledná dlouhá tyčka pro ovládání palubního počítače. Tento, byť drobný, prvek značně „neladí“ s moderním vnějším vzhledem.

Vpředu je místa dostatek, sedadla jsou pohodlná a možnosti jejich seřizování plus dvouosého nastavování volantu vyhoví snad každému. Zadní sedadla, která mají mimochodem výtečně vymezené úchyty pro systém Isofix, zklamou vyšší cestující. Pokud měříte kolem 180 centimetrů nebo více, vzadu budete mít jen velmi málo místa pro hlavu. Strop ještě u zkoušeného vozu snížila efektní příplatková prosklená střecha, která se táhne od A sloupků až dozadu a měří rovný jeden metr.

Zavazadelník je mělký kvůli dvojitému dnu, jeho celková velikost 430, respektive po sklopení zadních sedadel 1269 litrů ale patří k mírnému nadprůměru. Po sklopení sedaček navíc vznikne téměř rovná plocha, což je sice detail, pro někoho ale může být důležitý. Každého majitele pak potěší pravidelný tvar kufru i „poctivá“ rezerva na jeho dně.

V nabídce motorizací pro tento 4,3 metru dlouhý automobil jsou jen dvě položky. První je čtyřválcová šestnáctistovka o objemu 1,6 litru, výkonu 88 kW/120 k a vcelku skromném točivém momentu 156 Nm. Druhou volbou je turbodiesel se vstřikováním common-rail a o stejném výkonu, jako má nabízený benzínový motor. Točivý moment ovšem dosahuje podstatně příjemnějších hodnot – 320 Nm od 1750 otáček.

Námi zkoušený zážehový motor se dodává pouze s pětistupňovou převodovkou (případně automatem CVT). Pět stupňů není mnoho (u testovaného vozu občas nešel napoprvé zařadit zpětný chod), šestnáctiventilový čtyřválec navíc trápí nízký točivý moment. Zátahu, na který jsou zvyklí majitelé kupříkladu přeplňovaných motorů 1.2 TSI koncernu Volkswagen, se zde jednoduše nedočkáte.

Když čtyřválec od Suzuki vytočíte přes 4000 otáček, nabídne slušný zátah (notabene v režimu Sport, který zlepšuje odezvu na sešlápnutí plynu), v nízkých a středních otáčkách je to ale trochu trápení. Při jízdě do stoupání musíte často podřazovat až o dva rychlostní stupně. Dlouhodobě jsme jezdili za 7,2 litru, při „lehké noze“ spotřeba mimo město ještě o 0,5 litru spadla. Pro ilustraci: při rychlosti 120 km/h točí motor 3000 otáček.

Jízdně není SX4 S-Cross vůbec špatné auto, musíte ale zvolit šestnáctipalcová kola. Na „sedmnáctkách“ je podvozek zbytečně tvrdý. Na rychleji projížděných technických tratích je auto mírně nedotáčivé, po přepnutí do režimu Sport, který více zapojuje zadní kola, se vůz zklidní. Je více neutrální a rozdíl je vskutku znát.

Ostatně, elektromagnetická mezinápravová spojka odvádí svou práci velmi dobře, rozbahněný (a tedy i zasněžený) lehký terén nepředstavuje sebemenší problém. Otočným ovladačem můžete zvolit buď automatický, nebo sportovní režim, v nabídce jsou i dva terénní režimy.

Řízení klade přijatelný odpor a jeho celkové naladění působí vcelku přirozeně. Problém není ani s dávkováním či účinností brzd (kotoučové na obou nápravách, vpředu s vnitřním chlazením).

Celkově jde o zajímavé rozšíření nabídky, pro zákazníky, kteří nechtějí prémiové kompaktní SUV. Poměrně velkým handicapem je malá nabídka motorů, méně prostoru na zadních sedadlech a další chyby zmíněné v textu. Mezi klady patří bohatá základní výbava a jízdní vlastnosti. Jak moc komerčně úspěšné bude Suzuki SX4 S-Cross ukáže až čas, v konkurenci domácího yetiho a dalších evropských modelů to japonská novinka nebude mít vůbec jednoduché.