Článek
Neville Whitmore, učitel z anglického Derbyshiru, před několika lety narazil na malinký autobus s cedulkou „Na prodej”. Zavolal na uvedené číslo - a od té doby je majitelem nejmenšího funkčního londýnského autobusu ve Velké Británii.
„Chtěl jsem za něj dát tak dva tisíce liber, takže jsem nejdříve nabídl patnáct set. Majitel je okamžitě vzal,” vzpomíná na nákup. Pak ho drobně upravil, aby mohl na silnice; namontoval ostřikovače, bezpečnostní pás a pár dalších detailů.
Strůjce nejrychlejší kůlny chce i titul nejrychlejšího kolečka
Jezdí s ním na srazy a karnevaly, ale sem tam i normálně po silnici a sem tam někoho sveze; dovnitř se podle něj vejde sedm dětí, protože sedačky jsou dost malé. Samozřejmě nejezdí na nějaké autobusové lince, ale občas na transparentu nastaví číslo 54; taková linka skutečně jezdí tam, kde bydlí. Občas tím zmate někoho čekajícího na zastávce, že na něj mává a chce nastoupit.
„Baví mě jím jezdit, ale ne moc daleko,” říká s tím, že nejvyšší rychlost je okolo 80 km/h. V útrobách je to Austin Mini Mayfair, jedna z mnoha verzí klasického Mini, vyráběná v letech 1982-1996. O pohon se tedy stará řadový čtyřválec umístěný napříč před přední nápravou.
Tenhle autobus uveze jen dva pasažéry
Proč tenhle malý autobus původní majitel prodal, navíc relativně levně? Podle Nevillových slov ho bavila stavba samotná, nikoliv ježdění. A proč si ho Neville koupil? „Odmalička jsem miloval autobusy, (...) zejména ty, které jsou nějakým způsobem podivné,” odpovídá.
