Na českých silnicích jsme řídili auto se solární střechou

Samozřejmě že to nepoznání začíná už u vzhledu. Prius sice nikdy nebyl „normální“ auto, vždycky vybočoval z řady, ale to, co se z něj stalo s novou generací, to je už úplně někde jinde. Dramatický vzhled přídě by se ještě dal přejít bez povšimnutí, ale ta záď! Zase tu je dělené zadní sklo s jakousi odtrhovou hranou. Jenže teď je to všechno ještě prohnuté. K tomu prohnutá světla, svislá doplňková světla, vytažení hran až do boků…

Interiér naopak získal zajímavý nádech. Především zajímavě moderní. Hlavně tím, že přístrojová deska se nepatlá s nějakými měkčenými plasty, ale je zde použitý lesklý bílý a černý tvrdý plast. Vypadá to opravdu efektně a popravdě řečeno je to i efektivní. Na rozdíl od lesklých bílých kuchyní, které je třeba neustále otírat, tady materiál nic nezamaže. Vše je pak vhodně doplněno velkým pásem informačního displeje nahoře uprostřed přístrojovky a také velmi povedenými výdechy klimatizace.

Teď ale pár slov k tomu, jak se auto užívá. Blbě. První setkání je sice pozitivní, protože po usednutí za volant si řidič může hodit mobil do jakési rozměrné mističky ve středovém tunelu i s nabíjením. Ta je dobře dostupná, viditelná, takže mobil se nezapomíná… Seřízení sedadel je super. Miniaturní volič jízdního režimu (záměrně neříkáme řadicí páka) je tak akorát daleko. Sedačky jsou pohodlné a všechno je tak akorát.

Jenže teď ty horší věci. Už pohled na sedačky a jejich povrch dává jasný signál, že tudy cesta nevede. Světlá látka se snadno špiní a klouže. Zadní sedadla jsou tu jen dvě. Uprostřed mezi nimi je opěrka. Určitě dost pohodlná, ale zkuste na zadní sedadlo dát dětskou sedačku. Mezi ní a opěrkou zůstává asi dvoucentimetrová mezera, kterou musí rodič prostrčit ruku někam do útrob vozu a poslepu nahmatat přezku pásu.

Nebo už výše zmiňované zadní okno, které je dělené. Koukat dozadu zpětným zrcátkem je v drtivé většině případů naprosto nemožné. Horní část okna, která je málo skloněná, je neustále mokrá špinavá nebo špatně natočená ke slunci, takže je neustále neprůhledná.

A teď do kufru. Pod podlahou je nyní 8,8 kWh velký akumulátor, což je diametrální rozdíl proti minulé generaci. Výhody napíšeme dále, nevýhodou je, že z minulých 502 litrů se kufr rázem zmenšil na 359 litrů, a to ještě jen díky prodloužení vozu o 105 mm. Bohužel kufr je naprosto nevyužitelný.

Výška mezi podlahou a roletkou je na tašku na foťák (jednokomorový na zrcadlovku se setovým objektivem). Chcete-li, je to srovnatelné s tloušťkou kufříku do letadla (cabin luggage). Postavit sem tašku s nákupem? Jen bez roletky a stejně do tašky narazí zadní okno. A háčky na stranách zavazadelníku? Ty jsou jen pro pocit. Taška by musela ležet, abyste ji na ně přichytili.

Ale pojďme na to hlavní, o čem tohle auto je. Je to o hybridním pohonu, který se dobíjí nejen rekuperací brzdné energie, ale i ze zásuvky, nabíjecích stanic a také (a to je novinka) ze solární střechy. To poslední prý může dodat tolik energie, že ve slunečných dnech přidá nějakých pět kilometrů na dojezd jen na elektrický pohon. Není to málo a není to moc, ale potěší to.

Hybridní soustrojí spojuje spalovací čtyřválec a elektromotor. Ohromnou výhodu priusu vidíme ve velkém objemu agregátu – 1,8 l s výkonem 72 kW. Tohle není žádná tříválcová hračka, která má co dělat, aby auto utáhla. Je to plnohodnotný agregát, který dokáže s autem pěkně zahýbat, dobíjet ho přitom elektřinou a zároveň mít stále slušnou spotřebu. Objem prostě ničím nenahradíte. Zvlášť, když auto mezigeneračně ztloustlo na 1530 kg.

Ale přesto tím stěžejním artiklem vozu je elektřina. Na plně nabité akumulátory je dojezd až 50 km. To je už porce, která zaručuje jízdu do i z práce zcela bez emisí. Takže nádrž zůstává plná na dlouhou, opravdu dlouhou dobu.

Jaké jsou naše zkušenosti? Fantastické. Elektromotor si s vozem poradí jako nic. Jede naprosto skvěle a jediné, co mi vadí na autě je občasný slyšitelný pískot a ve chvíli, kdy auto stojí, tak neustále v přístrojovce něco cvaká. Stykače ale už nějakou dobu nahradila elektronika, ne? Ticho je úžasné a i ten motor, když se nastartuje, tak je naprosto neslyšný.

To větší vrásky dělá aerodynamický hluk a především hluk od zadního víka. Proč? Těžko říct. Pravděpodobně je to proto, že Toyota se snažila ušetřit hmotnost, takže víko kufru je z uhlíkového kompozitu a odlehčená jsou také skla. To však znamená, že řidič v tom tichu má neustále pocit, že mu jede auto za zadním nárazníkem. Zvlášť v tunelu, což jsme si nejednou vyzkoušeli na trase Smíchov-Holešovice.

Fantastická je tabulka průměrné spotřeby benzínu a celkové elektřiny v jednotlivých dnech. Dívat se, jak se tam za sebou skládají čísla jako 2,1 nebo 3,5 je naprosto úžasné. A to jsme jezdili s autem neustále vybitým (čas jsme měli jen na nabití do poloviny kapacity). Střešní panely jsme ani nevyužili. Slunce svítilo jen sporadicky, což v listopadu je celkem běžné.

Jízdní vlastnosti vozu jsou více než příjemné. Hodně překvapí mrštnost auta v městském provozu. Má celkem malý poloměr otáčení a vcelku rychle poslouchá i na natočení volantem. Nerovnosti zvládá také s přehledem. Jedinou nevýhodou jsou pneumatiky s nízkým valivým odporem, které na vlhku, jaké zrovna v testovacím týdnu panovalo, dost kloužou.

A cena vozu? Ta je nemalá: 990 900 Kč. Paket Tech s parkovacím senzorem, koženým čalouněním, systémem detekcí překážky a audiosystémem JBL s dvěma dodatečnými reproduktory stojí dalších 70 000 Kč (ten my neměli) a paket Solar (ano, střešní systém s fotovoltaickými články, který ovšem nelze kombinovat třeba s head-up displejem) pak dalších 50 000 Kč. Komu se to zdá moc, může mít prius bez kabelu (tedy ne plug-in) a tam začíná cena na 744 900 Kč.