Test Opelu Movano: užitkově-osobní pracant

Je spousta lidí, kteří touží po velkém autě. A tak si kupují například Ford Galaxy, Volkswagen Transporter nebo něco jako… No, movano to prostě není. Takže všem těm, kteří chtějí auto pro rodinu, se omlouváme, tohle je „plecháč“, „užitkáč“, „pracant“. Tohle je auto pro devět chlapů v montérkách, kteří třeba dozadu naloží křovinořezy, kanystry s mixovaným benzínem, rukavice, obličejové štíty se sluchátky a vystoupí někde v sadu, aby pokořili vysokou trávu.

Jako většina užitkových vozů, i Opel Movano prošel modernizací. Nová maska chladiče, nové motory, nový interiér. To je to hlavní. Samozřejmě, že změn v ložném prostoru tolik není. Na co nejvyužitelnější krabici se toho nedá moc co měnit.

Vzhled auta je výrazný. Ostatně je to z party ta větší dodávka, která může vozit opravdu velké náklady. Mohutná maska, ohromné světlomety a výška kabiny tomu dost nasvědčují. Nevěříte, že tohle je velké auto? Tak byste měli třeba zkusit na benzínce umýt čelní okno klasickou stěrkou. Bez stupátka v nárazníku si ani neškrtnete.

Jsou užitková auta, která si hrají na osobní. Jsou osobní auta, která se snaží hrát na užitková. A je movano. To si na nic nehraje. Velká přístrojová deska je plná kapes, odkládacích přihrádek a míst, kam dát cokoliv – od velké lahve na pití (ve dveřích) až po desky s dokumenty. A pokud je opravdu zapotřebí něco psát, pak se sklopí prostřední opěradlo a na zadní straně je praktický natáčecí stoleček. Vynikající!

Všechno je tu v dosahu. Všechno je logicky uspořádáno. První kontakt s autem byl, že jsme v užitkáči a že tu nebude takový komfort jako v osobním voze. Jenže pak jsme zjistili, že při zpátečce začnou pípat parkovací čidla, a dokonce se ve zpětném zrcátku rozsvítí obraz ze zadní kamery. Taky jsme zjistili, že připojit mobil nebo navigaci do USB není vůbec problém – jedno je pod čelním sklem a druhé v rádiu. Škoda, že rádio nebere mobil za parťáka, aby z něj přehrával hudbu.

A pak tu byl třeba tempomat, systém jízdních módů nebo sedadla s upevněním ISOfix. Ta jsou bohužel jen ve druhé řadě a jen dvě (dál od dveří).

A proč jsme tak zdůrazňovali, že to je užitkové auto, které vozí osoby? Třeba proto, že tu je všechno plechové. Například zadní podběhy. V dešti to v nich bzučí a ve skříni rezonuje. Nebo vyhřívání a chlazení zadních sedadel je děláno velkými výdechy ve stropě. Zajímavé, ale poněkud svéhlavé.

V patnácti stupních jsme vpředu museli topit naplno, abychom se ohřáli, protože ze zadních otvorů foukal studený vítr. A nešlo a nešlo to změnit. A pak stačilo vypnout motor, odejít na pár minut a náhle si auto vzpomnělo, že by vzadu mělo topit. Jenže to už vykouklo sluníčko a my až tolik topit nechtěli… Prostě pro chlapy v montérkách to stačí, ale na rodinu to není.

Pod kapotou jsme měli nový motor – vznětový řadový čtyřválec, který je přeplňován dvojicí turbodmychadel. Objem 2,3 litru. To znamená, že výkony jsou opravdu zajímavé. Ta slabší verze má 107 kW (145 k) a silnější, kterou jsme měli my, nabídne 125 kW (170 k). Samozřejmě, že pro tahle auta je důležitější znát otáčky (při 3500 ot./min) a točivý moment (380 Nm při 1500 ot./min).

Tak dobrý motor jsme v dodávce už dlouho nesedlali. Je to důkaz, že objem ničím nenahradíš a dvě menší turba fungují lépe než jedno velké. Otáčky motoru mají v jakékoli pozici k dispozici dostatek síly. Žádná prodleva, žádné čekání na zátah. Postupně a plynule se síla táhne nahoru a jediné, co mrzí, je bláznivý ukazatel přeřazení, který by nejraději jel ve městě na šestku. Ale stačí ho ignorovat a svezení je to skvělé.

Výkonu je tu opravdu hodně, takže se řidič nemusí vůbec bát předjíždět. S motorem jsme pochopili, že auto to je ideální třeba na dlouhé cesty. Být to klasický furgon, naložený nějakým zbožím, bylo by dokonalé s ním lítat klidně třikrát týdně z Prahy do Frankfurtu nad Mohanem a zpátky. Průměrná spotřeba 9,5 l na 100 km.

Opel se chlubí perfektními sedadly v osobních autech. Bohužel to nepřenesl do movana. Sedadla mají krátká opěradla, nahoře zakončena jakousi nepohodlnou boulí. Navíc hlavové opěrky se vysunují někam vzad, takže od hlavy k opěrce jsme měli víc než deset centimetrů. To asi moc bezpečné nebude.

Další „drobnost“ jsou zadní lavice. V mnohých jiných autech abyste si na jejich vyndání vzali nářadí. Tady stačí vycvaknout malou pojistku, vyklonit, vytáhnout a pak ve dvou (jeden člověk je neunese) je vyndat ven.

Poslední postřeh byl ten, že jediná uzavíratelná přihrádka byla na první pohled jen před sedadlem spolujezdce. Trochu málo. Kam dát třeba příruční zavadlo, aby necestovalo po velkém interiéru? Pomůžou malá očka na dvou sedadlech spolujezdců vepředu. Odklopí se jimi sedáky a pod nimi je velký prostor pro tolik drobností, až je z nich velký kufr.

Opel Movano ve verzi kombi je super auto pro práci. Vejde se do něj opravdu dost. Kdo chce, koupí si krátkou a nízkou verzi (L1H1), jiný potřebuje větší kufr (L3Hx)… A to nejlepší na závěr. Opel má zrovna akci na tohle auto – L2H2 s devíti místy a klimatizací, přijde na 559 080 Kč bez DPH.