Není překvapením, že spotřeba paliva v běžném provozu se od té, kterou udávají výrobci, liší. Někdy dokonce o celé litry v neprospěch hodnot udávaných automobilkou. Dokazuje to mnoho testů, podrobněji jsme o tom informovali například v článku o výsledcích německého Auto Bildu. Legislativa ukládá přesný postup měření; v současnosti se používá norma 93/116/ECE.

Hodnoty spotřeby paliva, které najdete v prospektech automobilky a ve velkém technickém průkazu, se měří v laboratorních podmínkách v přesně definovaném cyklu (například testovaný automobil musí mít ujeto alespoň 3000 km, ale ne více než 15 tisíc, sériové pneumatiky a je zatížen 175 kg). Automobil při měření nejede po silnici, ale je umístěn na válcovém dynamometru (výkonová brzda). Zajímavostí je, že spotřeba se měří množstvím vypuštěného CO2 (oxidu uhličitého), který se zachytává do speciálních pytlů.

Laboratorní výsledky jsou orientační

V laboratoři se měří městský cyklus a mimoměstský, následným zprůměrováním těchto hodnot se dosáhne i hodnoty kombinované spotřeby. Při městském cyklu automobil jede nejvýše 50 km (0 – 15 – 32 – 50 km/h) a má zařazený třetí rychlostní stupeň. Průměrná rychlost dosahuje 19 km/h a podmínkou je i zastavení vozidla. Při měření spotřeby „mimo město“ jede automobil 400 vteřin, nejvyšší rychlost je až 120 km/h.

Laboratorní měření nemohou pokrýt jízdu ve skutečném provozu, proto jsou hodnoty spotřeby paliva udávané výrobcem pouze orientační. Teoreticky lze dosáhnout nižší hodnoty než udává výrobce, při běžné jízdě dosahuje spotřeba většinou vyšších hodnot.