Zkumavky byly uložené v marylandské laboratoři na základně Fort Detrick přes než deset let. Tři zkumavky byly mezi tisíci dalšími, na něž dohlížel vědec, který byl odvolán v roce 2004. Když se nyní prováděla inventura zkumavek kvůli nově zaváděné počítačové databázi biologických vzorků, s nimiž pracoval tento virolog, zjistilo se, že tři chybí.

Na pátrání se podílí i odvolaný vědec.

Existuje jistá šance, že zkumavky byly před několika lety bezpečně zničeny, když se v laboratoři porouchala lednice. Tisíce vzorků vzaly tehdy za své a musely se bezpečně zlikvidovat. Nikde však o tom narozdíl od ostatních zkumavek není záznam.

Venezuelská koňská encefaltida

Venezuelskou koňskou encefalitidu vyvolávají podobně jako východní a západní koňskou encefalitidou alfaviry. Je rozšířena v jižních státech USA a ve Střední a Jižní Americe. Přenášejí ji komáři. Nakazit se jí mohou osli, koně a jejich kříženci. Nákaza se však nevyhýbá ani lidem.

Venezuelská koňská encefalitida má inkubační dobu asi 1 – 6 dnů, v počátku onemocnění se objevují teploty, únava, mrazení, bolesti hlavy, zvracení, světloplachost a bolesti v krku. Někdy se projeví jen jako nachlazení. Asi u čtyř procent dospělých a u jednoho procenta dětí se však vyvine typická encefalitida s křečemi, strnulostí šíje, ataxií (neschopností koordinovat pohyby) paralýzou a kómatem.

Smrtelná je nanejvýš u jednoho procenta nakažených. Přenos z člověka na člověka se vyskytuje jen vzácně, epidemie u lidí se předpokládá jen v oblastech s hojnějším výskytem lichokopytníků.

Experimentální vakcína se použila především u laboratorních pracovníků, v deseti procentech se však protilátky nevytvořily.