Článek
Tým z londýnské King’s College pod vedením Nicholase Shakeshafta se zaměřil na jedenáct tisíc dvojčat ve věku šestnácti let.
Vycházel z teze, že pokud si budou výsledky jednovaječných dvojčat bližší než výsledky vícevaječných dvojčat mezi sebou, hraje genetika větší roli než sdílené prostředí – totiž rodina a škola. Jednovaječná dvojčata jsou geneticky téměř totožná, což u vícevaječných platit nemusí.
Vzdělávací systém musí být citlivější
Po vyhodnocení výsledků v klíčových předmětech, například matematiky, dospěl tým k jednoznačnému závěru: genetické vlivy vysvětlí 58 procent, tedy téměř tři pětiny rozdílů ve výsledcích zkoušek na střední škole.
Naproti tomu vliv školy a rodiny objasňuje jen asi třetinu rozdílů (36 procent). Individuální vlivy, jež se u každého jedince liší, vysvětlují prý už jen zbylých šest procent rozdílů.
Dědičnost není fixní. Pokud se vlivy z okolí změní, může se změnit i vliv genetiky.
„Náš výzkum ukazuje, že rozdíly ve vzdělávacích výsledcích studentů souvisí spíše s přirozeností než s výchovou,“ usoudil Shakeshaft. Ihned ale zdůraznil, že jeho výzkum vysvětluje jen rozdíly ve výkonu, ne samotný výkon.
„Znamená to, že dědičnost není fixní. Pokud se vlivy z okolí změní, může se změnit i vliv genetiky na výsledky vzdělání,“ tvrdil.
Britský psychiatr Robert Plomin z toho vyvodil, že „vzdělávací systém, který bude citlivý k individuálním schopnostem a potřebám, které jsou zčásti odvozeny od genetických předpokladů, může zlepšit výsledky vzdělávání“. Výsledky výzkumu zveřejnil časopis PLOS ONE.