Článek
„Chtěl jsem porozumět tomu, jak jazz funguje ve vizi toho filmu. Měl jsem to štěstí, že jsem se mohl podělit o své vlastní nápady. Albany je osobnost, která mě ovlivnila jako hudebníka,“ poznamenal skladatel filmové hudby Ohad Talmor.
„Snažili jsme se zapojit herce, aby byli sami hudebníky. To je složité. Často, když vidíte jazzový film, je dost divné, když někdo drží saxofon úplně špatně nebo má noty obráceně.“
„Ten herec musel být schopný hrát, není pochyb, že John Hawkes je tím pravým ztělesněním energie, která vycházela z tohoto jazzového virtuóza,“ přitakal mu režisér Jeff Preiss.
„K tomu filmu jsem přistupoval z pohledu někoho, kdo miluje jazz, jsem posedlý jazzem... Pocházím z oblasti alternativního filmu a v tomto případě jsem se pokusil o první narativní celovečerní film, který má být současně jako hudební skladba... Když jsem se s Amy-Jo (autorka předlohy) poprvé setkal, intuice mi řekla, že to bude velký příběh a já se pokusil dozvědět se o ní více. Ze začátku se jí moc nechtělo, ten film vám napoví, proč měla takové pocity. Řekla mi, že se jí stalo jen jednou, že někdo, kdo není hudebník, zná hudbu jejího otce,“ vysvětlil Preiss.
Přesnost i snění
„Je to o sedmdesátých letech a je to o hudbě, není to jen historická biografie, je to její osobní vzpomínka, tak jsem chtěl, aby to bylo historicky přesné a zároveň to obsahovalo jistou snovou kvalitu.“
„Amy je také producentkou filmu, ona byla na place denně, byla důležitá pro všechny. Chtěli jsme, aby film vystihnul její memoáry. My jsme přibližně stejně staří, nedělal jsem žádný výzkum sedmdesátých let, chtěl jsem rekonstruovat to, co si pamatujeme ze 70. let,“ dodal.
Na scénáři s ní Preiss spolupracoval 8 let a 4 týdny před tím, než se film měl točit, se dozvěděl, že musí snížit náklady o milión dolarů. Museli pak devět dní v kuse přepisovat scénář.