Článek
Mimochodem o úzkém propojení Václava Hraběte a Jacka Kerouaca na jiné než básnické rovině, k níž směřovala naše otázka a na kterou reaguje i níže uvedená vítězná odpověď, svědčí například i tento úryvek z Hrabětovy reportáže Cestou NE cestou (Tvář, 9-10/1964):
„No, a teď mi řekněte, soudruhu... teď mi prosím vás řekněte, když byste měl takovýhle krásný auto, vo který se staráte, a teď pojedete a najednou na vás bude mávat nějakej votrhánek, svezl byste ho? No, že byste ho nesvezl, jen to řekněte, a ť t o k l u c i s l y š e j t a k y o d v á s !!! ( Sedmnáctileté auditorium sleduje víc než pozorně ). „No, soudružko vrátná, já bych ho teda svezl!“ „Počkejte, soudruhu, já vám nerozumím. Proč, prosím vás, proč?“
„No, a teď mi řekněte, soudruhu... teď mi prosím vás řekněte, když byste měl takovýhle krásný auto, vo který se staráte, a teď pojedete a najednou na vás bude mávat nějakej votrhánek, svezl byste ho? No, že byste ho nesvezl, jen to řekněte, a ť t o k l u c i s l y š e j t a k y o d v á s !!! ( Sedmnáctileté auditorium sleduje víc než pozorně ). „No, soudružko vrátná, já bych ho teda svezl!“ „Počkejte, soudruhu, já vám nerozumím. Proč, prosím vás, proč?“
Asi proto, soudružko vrátná, že věřím, že i třeba po čtyřiceti letech bude červencové seno, kouř z bramborové nati a balená cigareta pro mne stále ještě mít vůni. A ne smrad! A potom – nepatřím právě k těm nejodvážnějším, v těch otrháncích se člověk nevyzná, já bych měl pořád strach, že třeba zrovna ten, kterému jsem nezastavil, může být ten nešťastný Verlaine nebo pan Hašek a třeba Gellner a že tam jsou možná všichni pohromadě čekají (s tou nezměřitelnou trpělivostí vandráků) až konečně dočteme jejich sebraná díla a půjdeme si najít je, živé někam na tu silnici.
Vítězná odpověď
Vážení přátelé!
Přeji upřímně hezký den z Hradce Králové. Odpovídám do Vaší soutěže týkající se Jacka Kerouaka a Václava Hraběte.
Hned na úvod chci poděkovat, že mne tento Váš úkol přiměl opět se k oběma beatníkům po letech vrátit. A bylo to setkání opět krásné a obohacující! DÍKY !
Ale k soutěžní otázce: Ve které básni Václava Hraběte najdeme odkaz na Kerouakův román Na cestě?
Na to je odpověď složitá i jednoduchá současně. Paradoxní i barvitá, jako básně Václava Hraběte. Odkaz na Kerouakův román Na cestě najdeme ve všech Hraběho básních a současně v žádné! Alespoň tak to vnímám já. Neznám žádnou báseň Václava Hraběte, která by přímo odkazovala na román Na cestě. A přitom podle mne všechny jeho básně z tohoto díla čerpají a odkazují na něj! Oba beatníci stojí se zdviženým palcem on the road. Oba nedokázali a ani nechtěli vplout do většinové společnosti.
Oba autoři se shodnou nejen na obsahu, ale i na formě. V básni Ty píše Hrabě: bojím se abych to všechno nezkazil / nějakým překrásným gestem. A Kerouac chce ve svém románu dostat všechno na papír, a přitom to nezabrzdit a nezměnit a neobětovat kdovíjakým literárním nebo gramatickým šarádám. Jde v podstatě o nevědomý autorský rozhovor obou tvůrců. Oba jsou jednoduší a přirození, vyznávajíce svobodu jednotlivce, která přesahuje lidskou společnost a její zažitá dogmata.
Pokud bych si však měl vybrat jednu báseň Václava Hraběte, která by odkazovala na Jacka Kerouaka, tak bych zvolil Pár tónů.
Tento svůj názor jsem se pokusil zdůvodnit, nevím, zda originálně, i v přiloženém textovém souboru. Prolnul jsem Báseň Jacka Kerouaka s úvodní částí básničky Pár tónů Václava Hraběte. Výsledný efekt mne až překvapil svou poetičností.
Milan Baják, Hradec Králové
Text přiložené kompilace básní naleznete ve čtvrteční příloze Práva SALON (vychází 1.října).