Hlavní obsah

Seydlova barevná abeceda pro malé i velké

Právo, Jan Šída

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Výstava Abeceda, kterou si lze prohlédnout ve Východočeské galerii v Pardubicích do 6. února 2022, představuje tvorbu výtvarníka Zdeňka Seydla (1916–1978). Kurátorka Eliška Burdová vysvětlila, že název má symbolizovat autorův velký umělecký rozptyl.

Foto: Jan Šída, Právo

Zdeněk Seydl se umí na svět dívat dětskýma očima (Josef Kainar: Říkadla).

Článek

Expozice ale ukazuje pouze zlomek jeho rozsáhlé tvorby. Dělal mimo jiné knižní ilustrace, grafiku, malbu, užité umění, kostýmní návrhy, kreslené filmy či scénografii. Proto lze jeho aktivity charakterizovat jako tvorbu pro malé i velké, protože v těchto dílech si najde to své malý i velký divák.

Výstava je pro lepší přehlednost rozdělena na několik tematických kapitol. První s názvem Ilustrace prezentuje autorovy práce pro nejmenší. Sám je charakterizoval jako prostředek pro osvětlení toho, co je v textu skryté, ale zároveň vyzdvihl, že malíř musí vidět vnitřním zrakem to, co je běžně neviditelné.

Právě proto Seydl použil coby výtvarný jazyk zobrazení velmi blízké dětskému čtenáři. Aby se mu přiblížil co nejvíce, používá zjednodušené tvary a výrazné barvy. Třeba slunce (ilustrace k Říkadlům Josefa Kainara) pojal tak trochu jako antického boha Hélia viděného ovšem dětskýma očima.

Zatímco u ilustrací pro La Fontainovy bajky, které jsou určeny spíše dospělejšímu čtenáři, si vystačí jen s kontrastem černé tušové linky na bílé ploše. Tvary figur jsou zdeformované a zkarikované, aby malíř u zvířecích hrdinů akcentoval jejich charaktery a vlastnosti.

Že uměl pracovat i s klasickým malířským výrazivem, ukazují vystavené oleje. Ruce v klíně z roku 1942 vycházejí ještě z klasických estetických kořenů syrového realismu, kdežto obraz Pan Celer a Liszt je už příkladem moderního přístupu ve stylu surrealismu nebo abstrakce.

Přesto však výtvarníkovo mistroství tkví především ve figurativní tvorbě. To je patrné i z toho, co výstava prezentuje v sekci věnované kostýmnímu výtvarnictví. Malíř ho chápal jako možnost rozpohybování původně statického obrazu. To je příklad návrhu kostýmu k divadelní hře Doktor Faust z roku 1958. Postava, na jejíž ramenech vlaje rudý plášť evokující květ vlčího máku, poutá pozornost především výraznými gesty. Díky tomu, jak už bylo výše uvedeno, na první pohled stojící figura doslova ožívá před očima.

Zdeněk Seydl dokázal nenásilně propojit dětské naivní vidění s realistickým. Díky němu se tedy můžeme vrátit do doby, kdy jsme naplno vnímali všechny krásy světa.

Reklama

Výběr článků

Načítám