Článek
Je pro vás Dánská dívka a její poselství o to důležitější, když sama patříte do LGBT komunity? Svou bisexuální orientaci jste zveřejnila v roce 2010 na akci GLAAD, organizace zaměřené na podporu porozumění, přijetí a rovnoprávnosti lesbických, gay, bisexuálních a transgender lidí.
Na té výroční akci GLAAD jsem měla proslov, ale neřekla bych, že jsem svou orientaci zveřejnila. Nikdy jsem ji neskrývala. Vždycky jsem si žila tak, jak jsem chtěla, tak proč bych měla tajit něco, za co se nestydím. Ale samozřejmě mám velkou radost, že teď můžu vést rozhovory o transsexuálech, které pak vyjdou v mainstreamových médiích. Každé takové interview beru jako pokus redefinovat nálepky, posunout hranice a rozšířit naše povědomí, perspektivy a porozumění. To je pro někoho, kdo dělá u filmu, velmi naplňující, ať už do LGBT komunity patříte, nebo ne.
Novináři před rozhovory s vámi a vašimi kolegy z Dánské dívky dostali papír s termíny, které je dobré znát pro diskusi o filmu. Co jste se během natáčení dozvěděla nového o problematice genderové identity vy?
Já mám transgender přátele, takže pro mě toto natáčení nebylo ani tak nové v tom, co jsem se dozvěděla. Spíš mě zaujal fakt, že tenhle skoro sto let starý příběh byl zfilmován teprve teď. Točí se kolem života mimořádné lidské bytosti, průkopnice Lili Elbe, o níž skoro nikdo nikdy neslyšel. Díky Dánské dívce jsem si uvědomila, jak zoufale málo bývají příběhy těchto lidí vyprávěny. Jsem hrdá, že jsem součástí filmu, který to dělá. Nejen jako herečka, ale jako člověk. A opravdu je jedno, v jaké části spektra sexuální orientace se pohybujete. Já mimochodem věřím, že každý se na této škále někde pohybuje, že lidé nejsou pouze homosexuální nebo heterosexuální. Vždycky je dobré být zapojený do pokusu porozumět nějakému aspektu lidského života, který byl zatím ignorován.
Jak vypadá situace transsexuálů ve vašich rodných Spojených státech nyní?
Ještě dnes může být člověk kvůli své sexuální orientaci ve dvou tuctech amerických států vyhozen z práce. Představte si, čemu tehdy musela čelit Lili. Byla hrdinkou sama pro sebe, zvolila si něco nového, stát se ženou. Dnes si může vybrat způsob svého života víc a víc transgender lidí, ale je smutné a děsivé, že i oni musí pořád ještě tolik riskovat.
Transgender hrdinu má i úspěšný seriál Transparent oceněný dvěma Zlatými glóby. Věříte, že filmy a televize můžou změnit názory lidí?
Věřím, že tohle médium je jedno z nejmocnějších a nejefektivnějších, co se týče ovlivňování našich názorů. Kultura má velký vliv na náš vývoj a měli bychom ji využívat k poskytování nových informací, ukazování nových perspektiv a k propagaci pozitivní změny. Myslím si ale, že to děláme málo. Přitom síla filmu je nepopiratelná.
Média loni hodně informovala o kauze vašich psů, kteří s vámi a s Johnnym Deppem přijeli na natáčení Pirátů z Karibiku do Austrálie, země proslulé svými přísnými zákony, co se dovozu zvířat či potravin týče. Psům hrozilo utracení, pokud je neodvezete, což jste nakonec udělala. Jak na Austrálii vzpomínáte?
O této kauze nemůžu mluvit. Ráda bych, ale z právních důvodů prostě nemůžu. V Austrálii se mi jinak moc líbilo, je to krásná země. Měla jsem tam volno, takže jsem si mohla dopřát luxus malovat, vařit a prostě nepracovat.
A můžete nám říct něco o tom, co se stalo s vaším novým filmem London Fields, adaptací románu Martina Amise? Na festivalu v Torontu měl jednu projekci, ale pak úplně zmizel.
V Torontu bylo promítání? To ani nevím. Což ukazuje, že vůbec nevím, co se s tímto filmem děje. Ani jsem ho neviděla. Podívám se na něj, až bude opravdu hotový. Tedy možná. Když v něčem hraju hodně, je pro mě skoro nemožné se na to pak dívat. Mnohem snazší je sledovat Dánskou dívku, kde mám jen vedlejší roli.