RECENZE: Na Family je důležitější cesta než výsledek

Principál Rosťa Novák ml. přivedl ve Family na scénu více než dvě desítky aktérů z několika zemí včetně svých rodičů herců a syna Matyáše. Osmdesátiminutové představení nevypráví historii jeho rodiny, ale zabývá se rodinou v nejobecnějších souvislostech.

Ve Family opustil Novák vyjetou cestu nového cirkusu směřující od precizního artistického výkonu k divadlu. Primární je téma a k němu se snaží najít uplatnění pro akrobatické aktivity. Představení začíná doteky, objetími a zkoumavými kontakty dvojic.

Postupně se všichni setkají kolem stolu, který je centrálním prvkem scény. Stůl je místo, u něhož se rodina schází, ale na stole se také tančí, miluje, zápolí anebo se z něj může stát odrazový skokanský můstek. Stejně tak se využívají i židle a zeď, proti níž se rozbíhají muži v tvrdohlavě sebezničujícím narážení v jedné nejpůsobivějších scén.

Hraje se o soudržnosti a podpoře – to když desítka mužů zvedne na ramena trampolínu, na níž skáče svá salta Novákův syn Matyáš. Hraje se ale i o osamění, strachu o toho druhého, o vzteku, síle objetí.

Největším problémem Family jsou mluvené texty, které působí jako naivní, popisný a nadbytečný prvek tam, kde téma stačí vyjádřit pohyb i emoce vložená do živé hudby. Produkce je rozdrobená do jednotlivých výstupů, chybí jí scelující gesto, jež by ji zaklenulo do vyššího významového i stylového celku. Možná tím gestem mohla být osobní účast Rosti Nováka ml. v trojjediné roli principála, syna a otce, kterou divák jaksi podvědomě očekává.

Ve Family se soubor vydal novou cestou. A cesta a hledání jsou důležitější než perfektní výsledek, který nedosahuje působivosti Dolls či některých jiných projektů Cirku La Putyka. Jenže Family je jen jednou částí trilogie, o níž by se mělo soudit až po jejím dovršení v dalších částech Roots a Black Black Woods.