Článek
Po celou sobotu pražilo slunce, a tak nebylo divu, že si vystupující na Rock for People scéně občas stěžovali na ostré světlo do očí a řešili to všelijak. Někteří častým občerstvováním, Sean Mackin z amerických Yellowcard saltem vzad a další třeba tím, že to prostě oznámili divákům.
Přestože hlavní hvězdy festivalu, skupiny Faith No More a Limp Bizkit, koncertovaly v pátek, i závěrečný den došlo na zajímavá vystoupení. Jedním z nich byl set Juliana Casablancase, jinak zpěváka slavných amerických The Strokes, a jeho kapely The Voidz. Představili psychedelickou rockovou tvorbu, která se svým zvukem vrátila do šedesátých let, a oni ji následovali svou vizáží. Byla v ní čistá energie, dynamické zvraty a pasáže, které byly doslova strhující, a to jak po stránce instrumentální, tak melodické. Rozhodně to byl jeden z nejlepších koncertů celého festivalu.
Julian Casablancas přijel se svým bočním projektem The Voidz.
Britští Bastille jsou miláčky teenagerů, což se projevilo na tom, že do nočních hodin poněkud unavené publikum na ně zamířilo v hojném houfu a užívalo si výrazných melodických linek jejích písniček. Po čase to bylo sice trochu fádní, nicméně jako finální akt letošního ročníku Bastille obstáli.
Zábavný byl také melodický rock s přesahy k punku, který nabídli američtí Yellowcard. Jejich skladby jsou zapamatovatelné a melodicky nakažlivé, jejich výraz na pódiu byl jistý, a byť kapela funguje (s dvouletou pauzou) již od roku 1997, disponovala úctyhodným mladickým elánem. K přitažlivosti jejího soundu přispívaly i houslové party, které k němu stabilně patří.
Česká ekipa
Poslední festivalový den se na velkých pódiích vystřídalo i více českých skupin. Hned odpoledne roztančila diváky kapela Sto zvířat, která oslavuje pětadvacet let existence a v rámci velmi profesionálního a zábavného výkonu představili i dvě novinky z na září chystaného alba.
Plzeňská Znouzectnost se na festival vrátila po několikaleté pauze a přehrála písničky velmi syrově, přičemž bylo patrné, jak muzikanty po devětadvaceti letech existence stále baví koncertovat, komunikovat s diváky a klidně i vyprávět vtipy a zážitky.
David Koller zpíval i písně skupiny Lucie.
David Koller se skupinou hráli písně z nového alba ČeskosLOVEnsko a tradičně i z repertoáru kapely Lucie, které je Koller členem, jeho syn Adam koncertním bubeníkem a baskytarista Marta Minárik v ní před lety také hrával. Odehráli dobrý festivalový set, který diváci kvitovali s povděkem a hojným zpěvem všech českých poprockových evergreenů, pod nimiž je Koller podepsán.
Vojtěch Dyk přijel s B-Side Bandem a swingovými úpravami klasických hitů i vlastními skladbami a společně posunuli festival mimo tradici. Bylo to osvěžení, za které byli diváci rádi. Navíc se Dyk představil jako sebejistý i výrazově hravý zpěvák a jeho doprovodná kapela jako parta znamenitých a sehraných muzikantů.
Naživo se v sobotu hrálo i na dalších čtyřech menších pódiích a publikum bylo evidentně spokojené s tímto rozšířeným doprovodným programem. Rock for People při svém vstupu do třetího existenčního desetiletí prokázal, že je i nadále životaschopný, a letošní zjevný záměr ubrat z honby za padesátitisícovou diváckou návštěvností a respektovat českou ekonomickou realitu se ukázal být rozumný. Pokud bude tato akce v budoucnu realizována pro počet diváků do třiceti tisíc, čekají ji ještě mnohé další ročníky.
Celkové hodnocení: 80%