Článek
Za doprovodu PKF – Prague Philharmonia řízené Rastislavem Štúrem předvedli pražskému publiku, že operní recitál může být nejen svátkem krásných hlasů, ale i zcela neupjatou show, která by se určitě líbila i samotnému Mozartovi.
První část byla věnována jen jeho operám a již nástup Keenlysidea středem publika v árii Papagena z Kouzelné flétny a se spoustou rekvizit naznačoval, že se publikum nebude nudit. Na malém prostoru před orchestrem pak předvedl dokonce na zakončení i kotoul. Hlasově skvěle vybaven si anglický barytonista a rozený komediant mohl dovolit i v dalším průběhu večera podobné kousky a basista Kocán mu byl ve společných duetech výborným partnerem.
Simon Keenlyside (vlevo) a Štefan Kocán (vpravo) při jedné z mála „klidných“ chvil úterního koncertu - při děkovačce
Byl to večer kouzelných hlubokých hlasů a vrcholem první části byl závěr Dona Giovanniho, kde Kocán dokonce dokonale zvládl i dvě role (Leporello, Komtur) a Keenlyside roli titulní.
Druhá část večera byla věnována rolím z Verdiho oper a ukázala vážnější tvář obou i dramatičtější projev ve scénách z Dona Carlose, Simona Boccanegry a závěrečného Rigoletta, jedné z Angličanových životních rolí.
Při přídavcích došlo i na americké muzikály a Keenlyside nadchl Bockovým Šumařem na střeše a Kocán Kernovou Lodí komediantů, kdy dokonce v Old Man River připomněl zabarvením basu i Paula Robesona.
Byl to večer, který dokonale proměnil představu o operních recitálech a který Praze premiérově představil dvě skutečné hvězdy současnosti.