RECENZE: Horečka sobotní noci tepe divoce a dravě

Taneční muzikál podle hudebního disko filmu režiséra Johna Badhama, který přes noc udělal hvězdu z Johna Travolty, měl premiéru v květnu 1998 v londýnském West Endu a o rok později na newyorské Broadwayi. Na jeviště přinesl kultovní písničky skupiny Bee Gees a to v drsnější moderní aranži a soundu, než jaké nabízelo disko sedmdesátých let.

Příběh Tonyho Manera, který se z prodavače v obchodě s barvami mění každou sobotní noc v krále tanečního parketu, sloužil ve filmu především jako odrazový můstek k velkým tanečním scénám. Na jevišti se ukázala naléhavější potřeba příběhu a jeho zobecnění, takže se tu víc hraje o „ztracené generaci“ teenagerů, kteří nevidí vlastní budoucnost a život utrácejí v plytkých bitkách a povrchním sexu v autě, nerozumí si se svými rodiči a vlastně ani sami se sebou. I tak ale nejde o žádnou psycho-sociologickou sondu, scénář je místy dost kostrbatým i povrchním navěšením závažnějších problémů (Bobby C. a jeho těhotná partnerka, Tonyho bratr Frank jr.) na taneční show, která je pro film i muzikál hlavní devízou.

Divadlo Kalich se na Horečku sobotní noci dlouho připravovalo. Pro náročný taneční muzikál bylo třeba dát dohromady partu mladých lidí, kteří ho utančí a uzpívají. Úterní premiéra diváky přesvědčila, že tým Divadla Kalich v čele s režisérem a choreografem Jánem Ďurovčíkem si v konkurzech našel a během let vychoval kvalitní obsazení rekrutující se převážně z mladých absolventů domácích muzikálových a tanečních škol.

Na scénu tak přivedl strhující taneční i pěveckou show, která divákům bere dech svým nasazením vyhnaným do nejvyšších obrátek. Ďurovčík je mistrem v tom, jak sladit choreografii, v níž vedle dokonale odpozorovaných dobových prvků lze zahlédnout i jeho původní folklórní zkušenost, s celkovým vizuálem inscenace, v níž kromě lidí tančí i paprsky bodových reflektorů, odlesky třpytivých plošek disko koulí, scénografické konstrukce orámované neonovými konturami ostrých barev a proměňují jeviště i sál v jeden velký taneční klub.

Písničky skupiny Bee Gees opatřil dobře znějícími českými texty Adam Novák, hudbu s velkým drajvem nahrál orchestr pod vedením Ľubomíra Dolného, její zvuk byl ale na premiéře vyhnán až na samou hranici snesitelnosti. Celé obsazení včetně company tančí a zpívá na doraz od začátku do konce.

Jan Kříž v roli Tonyho je dokonalým českým Travoltou, vedle výborného zpěvu zapracoval obrovsky i na svých tanečních kvalitách a jeho výkon nemá chybu. A herecky je jeho Tony přesným mixem předstírané suverenity a nejistoty kluka, který neví, co sám se sebou.

Markéta Procházková v roli Stephanie nepůsobí tak suverénně, především ji zrazuje intonace jejího zpěvu, zejména ve vyšších polohách, Michaela Doubravová jako Anette je po pěvecké i herecké stránce přesvědčivější. Z ostatních zaujme přednesem písně Tragedy Roman Tomeš jako Bobby C., komediální nadsázkou Juraj Bernáth jako DJ, Pete a Fusco. Ale dobří jsou všichni, síla téhle inscenace je především v jejím kolektivním pohybovém i pěveckém nasazení, které z Horečky sobotní noci činí jednu z předních událostí muzikálové sezóny.