Hlavní obsah

RECENZE: Do soukromí Zikmunda a Hanzelky

Novinky, Stanislav Dvořák

Cestovatelská dvojice Hanzelka a Zikmund patřila k největším československým „celebritám“ v době, kdy se to slovo ještě nepoužívalo. Procestovala svět, prodala milióny knih, natočila čtyři celovečerní filmy. Režisér Petr Horký ale nesleduje cesty, ptá se Zikmunda na soukromý život, který nebyl vždy šťastný. Představuje ho jako zásadového a ne zrovna politicky korektního muže, který se vyjadřuje upřímně ke komunistům i k sudetským Němcům.

Foto: Aleš Fuksa, Právo

Miroslav Zikmund v legendární tatrovce, ve které společně s Jiřím Hanzelkou absolvoval expedice po Africe a Jižní Americe.

Článek

Zikmund, který si celý život vedl deník, prochází společně s režisérem svůj archív a naráží na všechny možné detaily, úsměvné i dramatické. Neokázalý, věcný cestovatel vypráví o šťastném dětství, o první lásce, kterou ztratil během války, o seznámení s Hanzelkou.

Pak přichází první cesta do světa se slavnou tatrovkou a objevování Afriky, která už nikdy nebude tak autentická jako koncem čtyřicátých let minulého století. Tehdy výprava většině lidí připadala jako něco naprosto nedosažitelného, zvláště po únoru 1948 to připomínalo pohádku, z čehož nakonec pramenila i obrovská popularita obou cestovatelů - v zemi, kde nikdo nikam nemohl.

Foto: Bioscop

Miroslav Zikmund

Záběry z cest Z+H jsme viděli už mnohokrát, film Století Miroslava Zikmunda zaujme spíše ty, kteří chtějí vidět Zikmundovo soukromí. Jak přežil nacismus a komunismus, jak to měl se ženami, jak si hrál s malým synem. Chvíli upřímně lituje, že se mu kvůli dlouhým cestám nevěnoval, ale vzápětí dodá, že by stejně jel.

Zikmund také prozrazuje, že do Československa se vrátili hlavně ze strachu, aby se komunisté nemstili příbuzným. Varování, že se nemají vracet, obdrželi hned po únoru, ale neposlechli.

S odstupem a nadhledem popisuje Zikmund svou strašlivou osudnou naivitu, s jakou v šedesátých letech vstupovali do komunistické strany, protože chtěli reformy, a pravdivě popisovali komunismus v SSSR. Ještě to poslali v ruském překladu přímo Brežněvovi. Pravdivý popis čehokoliv soudruzi tvrdě trestali, najednou tak knihy nemohly vycházet a dvojice cestovatelů mohla dostat jen podřadnou práci. Vitální Zikmund vše líčí klidně, jako by se vlastně nic moc nestalo.

Celkové hodnocení: 70%

Reklama

Výběr článků

Načítám