Hlavní obsah

RECENZE: Hackettův výlet proti proudu času

Právo, Jaroslav Špulák

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Na stoprocentní hudební výlet proti proudu času pozval v úterý večer zaplněný Velký sál pražské Lucerny čtyřiašedesátiletý britský kytarista a skladatel Steve Hackett. Na dvě a půl hodiny se s diváky a svou doprovodnou kapelou vrátil do první poloviny sedmdesátých let.

Foto: Právo - Petr Horník

Steve Hackett vystoupil v Praze poprvé.

Článek

Hackett dorazil do Prahy v rámci svého masivního turné Genesis Extended 2014 World Tour, na němž vzpomíná na své působení v legendární britské kapele Genesis v letech 1970 až 1977. Na rozdíl od své někdejší domovské formace, která k nám zamířila v minulosti už dvakrát, odbyl si on sám v úterý svou českou premiéru.

Nutno uznat, že úspěšnou. Publikum, složené především z pamětníků, s nadšením, ale i s velmi soustředěnou pozorností přijímalo muzikantsky i skladatelsky náročný art rock, jehož byli Genesis v sedmé dekádě průkopníky. Pestrost, rytmická i harmonická členitost, neotřelé komplikované melodie a vybroušené hráčské výkony – to všechno byly průvodní znaky tohoto stylu a to všechno také Hackett do Lucerny přivezl.

Na koncertě zazněly skladby Dancing With The Moonlit Knight, Fly on a Windshield, rozsáhlá kompozice Supper’s Ready z alba Foxtrot nebo příjemně roztančená I Know What I Like. Ta jediná nesla drobné současnější aranžérské stopy, jinak kapela zachovávala přísnou věrnost původnímu pojetí a zvuku.

Umožnila jí to i muzikantská všestrannost jednotlivých hráčů, kdy kupříkladu baskytarista Nick Beggs střídal vedle různých druhů baskytar a basových pedálů na svém dvoukrkém nástroji i basu s doprovodnou kytarou. Barevnost dotvářel rovněž Rob Townsend s arzenálem dechových nástrojů, perkusí a druhých kláves.

Foto: Právo - Petr Horník

Steve Hackett přijel s dalšími pěti hudebníky.

O střed pozornosti se s Hackettem dělil mírně narcistní zpěvák Nad Sylvan. Jeho vokální projev se pohyboval někde na půli cesty mezi Peterem Gabrielem a Philem Collinsem, a ne vždycky se zhostil partů svých předchůdců naprosto dokonale. Ve složitých melodiích se tu a tam objevil falešný tón a v některých polohách se poněkud trápil.

Jindy se mu ale dařilo barvou hlasu a pojetím zpěvu dokonale podtrhnout původní atmosféru skladeb. V takových okamžicích byla příjemná iluze hudebního návratu proti proudu času takřka dokonalá.

Steve Hackett
Velký sál pražské Lucerny, 6. 5. 2014

Celkové hodnocení: 70%

Reklama

Výběr článků

Načítám