Poděkujme za ni vedení polského souboru, který patří za šéfování Ewy Michnikové k předním operním souborům země, ale i pražskému Národnímu divadlu. Obě scény realizovaly inscenaci formou koprodukce – do Vratislavi přijel pražský realizační tým v čele s režisérem a šéfem opery Jiřím Heřmanem a Praha poskytla také kulisy a vybavení scény.

Polská verze je tak téměř doslovnou kopií pražské, naše inscenátory jen doplnili dirigent Tomasz Szreder z Vratislavské opery, tamní zpěváci a sbory.

Méně bombastičnosti, více baletu

Hodno obdivu je to, že se zpívá v češtině, pouze postava Vypravěče hraná výborným Wlodzimierzem Chomakem jako činoherní role je v polštině. Při zpěvu se polský text promítá jako titulky nad scénou a tak odvádí u polského publika pozornost, což je jediný diskutabilní prvek inscenace, jejíž úspěch byl evidentní. Páteční premiéra byla také zahajovacím představením 2. ročníku Festivalu soudobé opery, takže se stala i společenskou událostí města i vojvodství Dolní Slezsko. Náboženský obsah opery skládající se ze čtyř her napsaných autorem podle středověkých miráklů a legend je Polákům velice blízký i kultem Panenky Marie.

Polská verze proti pražské jen vypouští některé scénické prvky (zobrazení ohně) a nahrazuje je větší účastí baletu. Není také tak bombastická jako pražská, i sbory jsou menší. Mezi sólisty vyzvedněme obě sopranistky Anastazju Lipertovou (Mariken, Marie) a Rusku Jevgeniji Kuzněcovovou (Sestra Paskalina), které by i v Praze určitě zazářily.

Úspěch přes značnou délku představení (tři hodiny) byl veliký, proto těžko pochopitelnou skutečností je neúčast zástupců naší ambasády na premiéře.