Tiger Lillies v gargantuovském představení s cvičeným prasetem
Nezvyklé představení nabídne od pátku do středy příštího týdne pražské divadlo Archa. Jádro díla Zde jsem člověkem, které je inspirované Rabelaisovým románem Gargantua a Pantagruel, tvoří zemité písně kapely The Tiger Lillies. Do kontrastu proti nim postavil irský dramatik Jocelyn Clarke vyabstrahovaný svět etikety.
The Tiger Lillies na scéně divadla
FOTO: Divadlo Archa
pátek 17. září 2010, 10:04 - Praha
Ředitel divadla Archa Ondřej Hrab uvedl, že chtěl mít představení s Tiger Lillies od chvíle, kdy viděl jejich Shockheaded Peter. Ale dodal, že nechtěl typické pojetí Tiger Lillies, kteří si libují v nízkém světě hospod a galerky a rovnou by zapluli do svého divokého pojetí brechtovského kabaretu. Přál si proti němu postavit něco vysokého. To ale neznamená, že nízké bude chybět. Na scéně se dokonce objeví cvičené prase.
Jak uvedl Jocelyn Clarke: „Představení nemá děj, ale má dramatický oblouk.“
Hlavními hvězdami jsou ale nesporně Tiger Lillies. Jejich zpěvák a akordeonista Martyn Jacques odpověděl Novinkám na několik otázek:
The Tiger Lillies
FOTO: Divadlo Archa
Co vás zaujalo na tématu Gargantuy a Pantagruela?
Abych byl upřímný, já jsem tu knihu nečetl, je velmi tlustá a trvalo by mi dlouho ji přečíst. Urychlil jsem to, jen jsem ji prolítl. Když jsem viděl něco zajímavého nebo legračního, tak jsem se u toho zastavil. Měl jsem taky anotace z internetu, takže jsem mohl uchopit pár ústředních témat nebo myšlenek a uplatnit je v písních. Je to hlavně o převrácení naruby, kdy se dobro stává zlem a zlo dobrem, věci se obracejí vzhůru nohama. A je tam toho taky dost o obscénnosti. Je to taková literární veze Hieronyma Bosche, kterého mám rád.
Co vás na tomto převracení naruby baví?
Baví mě všechno, co souvisí s hospodami, bary, to zemité. Zajímá nás ulice, baviči, zlodějíčkové, klauni, cirkus, bavili jsme se... Cirkus stojí na okraji společnosti. Nezajímalo mě vysoké umění. Zajímá mě to marginalizované, ošklivost, úpadek, staří lidé, kriminálníci, transvestiti, transsexuálové, prostitutky, obludária, věci, co jsou považovány za nízké. Pouliční umění ve spojení s vysokým uměním. A to tu děláme.
Co pro vás znamená vystupovat na divadle?
Je to velmi pěkné, přestože když jsme pořád na cestě, je toho trochu moc, když hrajete jeden večer v jednom městě a druhý v druhém. Občas je to fajn, ale ne když je to pořád. Taky nám to umožňuje udělat jiné písně. Je docela fajn pracovat v odlišné struktuře s dalšími umělci, i když na divadle je více omezení toho, co hrát a jak hrát.
Alex Švamberk, Novinky
Kultura
Legenda psychobilly vystoupí na Strahově
Slavní velšští představitelé psychobilly Demented Are Go vystupují tuto sobu v Praze na Strahově. Hrát před nimi bude domácí soubor...
Diego Feijóo chápe design jako svébytné umění
Práce španělského designera Diega Feijóo jsou vystaveny v pražském Institutu Cervantes pod názvem Co, proč a jak (dle tří základních...
Buty zůstávají nezaměnitelní a vtipně poťouchlí
Radek Pastrňák, Richard Kroczek, Milan Straka, Milan Nytra a Petr Vavřík ze skupiny Buty připravili po delší pauze další porci nezaměnitelných...




