Článek
Projekci kriminálního thrilleru Kajínek, který měl premiéru 5. srpna, asistovali filmaři z Prahy v čele s režisérem snímku Petrem Jáklem. Podívat se přišlo ale také vedení karvinského vězení. Přítomna byla samozřejmě i vězeňská ostraha.
„Mezi ostatními vězni a odsouzeným Jiřím Kajínkem byly postaveny stoly. Samotný Kajínek však pouta neměl, v klidu na židli mohl poprvé zhlédnout film o sobě. Před samotným promítáním v televizi ještě režisér Petr Jákl povyprávěl o tom, jak probíhalo natáčení. Po zhlédnutí pak dostal prostor deset minut si s Kajínkem o díle popovídat,“ sdělila mluvčí karvinské věznice Eva Loučková a dodala, že podle ní se film Kajínkovi líbil. „Vypadal spokojeně, zaslechla jsem, že tak nějak si film představoval,“ doplnila.
"Původně jsem chtěl být u promítání, ale nakonec jsem se rozhodl, že nebudu svojí přítomností Kajínka rozptylovat, aby nebyl ovlivňován a užil si film," řekl Novinkám Jákl, který se do promítacího sálu vrátil před závěrem filmu. "Bylo tam naprosté ticho, nikdo nic neříkal. Kdybych pustil špendlík na zem, slyšel bych ho. Kajínek byl dojatý, bylo vidět, že mu není do smíchu. Měl skleněné oči, hodně ho to zasáhlo," řekl Novinkám Jákl.
"Vlastně si prožil svůj život znovu," líčil Jákl a dodal, že poprvé viděl ve vězení Kajínka nespoutaného.
„Hlídalo ho však šest dozorců, přitom dalších 15 vězňů jen jeden či dva. Zároveň nám zakázali natáčet, mohli jsme si akorát na vězeňský diktafon nahrát jeho odpovědi při patnáctiminutovém rozhovoru, který nám povolili,“ konstatoval režisér.
Realita byla prý v detailech drsnější
Kajínek prý byl překvapený, jak film odpovídá realitě, i když ta je podle něj v některých případech ještě drsnější. „Prožil si vše na vlastní kůži, takže ví, jak to chodí v českém podsvětí. Spokojený byl i s hereckým obsazením,“ prozradil Jákl.
Jiří Kajínek byl odsouzený k doživotí v Plzni roku 1998 jako první nájemný vrah v České republice. V květnu 1993 podle rozsudku zastřelil na silnici v Borských polích u Plzně podnikatele Štefana Jandu a jeho osobního strážce. Střílel i na druhého strážce, ten však střelbu přežil a figuroval v případu jako korunní svědek. Kajínek svou vinu za dvojnásobnou vraždu a pokus o vraždu nikdy nepřiznal.