Článek
V roce 2003 se ale rozešli a na pět let činnost zastavili. Album Shangri-La Dee Da (2001) sice bylo nabité energií, osobitou atmosférou i melodickými nápady, kapela už nicméně byla za zenitem a nahrávka neuspěla. Zpěvák Scott Weiland měl navíc problémy se svou láskou k drogám a snažil se ji řešit. V mezidobí pak působil v sestavě hvězdných Velvet Revolver, které založil bývalý kytarista Guns N’Roses Slash.
Comeback před dvěma roky
Před dvěma lety se ale Stone Temple Pilots dali opět dohromady, a to v původní sestavě. Nyní vychází album, které nese stejný název jako kapela a symbolizuje novou éru formace.
Jestliže se na minulých deskách nechávala unášet grungem a alternativním pojetím rocku, tentokrát sáhla po podpoře v rocku a blues. Výsledkem je „obyčejná“ rocková deska s přirozeně moderním zvukem, dobrými vokálními i instrumentálními party, občasnými připomínkami syrového grunge a zároveň ambicemi stát se symbolem současného středního rockového proudu.
Příklon k mainstreamu
Na jednu stranu je to překvapivé, na druhou přirozené. Dospívající muzikanti nemají už potřebu tvářit se jako zasmušilí průkopníci. Příklon k mainstreamu je ostatně osud mnoha jiných stylových kapel.
Stone Temple Pilots mají osobitého Scotta Weilanda u mikrofonu. Na desce zpívá uvolněně, bravurně zvládá střední i vysoké polohy, je srozumitelný a z jeho projevu čiší nadhled. Písně na desce jsou přehledně zaranžované a milé na poslech. Ve svém vývoji jsou však předvídatelné a tím pádem nepřinášejí napětí a zvraty, které by vyžadovaly větší pozornost než běžnou.
Ano, na nové desce jsou tak trochu spotřební kapela pro každodenní použití. Jak už ale historie mnohokrát ukázala, skvělý rádiový rock dokážou hravě přinášet formace, které předtím prošly stylově čímsi výjimečným. Vzpomeňme jen Metalliku nebo Red Hot Chili Peppers. Stone Temple Pilots jsou další do party.
