O roce 2010 nevíme, jaký bude. Jistě však bude patřit Máchovi. Proč?

Protože to je náš největší současný básník. Mácha vstoupil, či spíš vtrhnul do české literatury z daleké budoucnosti.

V čem je jeho Máj moderní po sto osmdesáti letech od prvního vydání?

Způsobem metaforického myšlení, ale i vášnivostí. A také svobodomyslností; Mácha se jako básník dokázal vymanit z drobné každodenní práce, která byla nejspíš důležitá pro úspěšné dovršení národního obrození, ale básníkům svazovala křídla.

Jak se básníkovi stane, že se stane národním symbolem?

Máchovi určitě pomohlo předčasné úmrtí, neboť smrt zvyšuje genialitu. Na zrodu národního symbolu mají ovšem zásluhu pohnuté osudy Československa v závěru 30. let. Když se vzedme vlna vlastenectví, uctívaný básník se hodí jako symbol češství. To bylo ovšem dávno. Dnes by se národním symbolem stal fotbalista Nedvěd nebo hokejista Jágr.

Není paradoxní, že první kritikové Máje obvinili Máchu z nedostatku vlasteneckého cítění i básnického umění?

Mně to připadá přirozené, většina Máchových současníků nebyla schopna chápat jeho mimořádný talent. To zažili všichni, kdo nějak předběhli svoji dobu.

S Máchou je spojeno mnoho paradoxů. O převoz jeho pozůstatků, aby nezůstal pohřben v nacisty zabraných Litoměřicích, se po Mnichovu 1938 zasloužil guvernér Národní banky československé Karel Engliš. A ostatky z hrobu vyzvedli dva hrobníci německé národnosti...

Ať už guvernér banky Engliš ctil básníka, nebo národní symbol, zaslouží si náš obdiv jako kulturní člověk. Stejně jako ti dva němečtí hrobníci, kteří se navzdory mnohaletému štvaní henleinovců zachovali jako civilizovaní lidé.

Dovedete si představit, že by dnes osud básníka dokázal vyvolat takový zájem jako v květnu 1939, kdy se uložení Máchy na Vyšehradě stalo masovou manifestací?

Básníci přestali být zajímaví, dnešní Čechy víc zajímají a vzrušují osudy kriminálníků, podvodníků a tunelářů. Ale tak tomu asi bylo vždycky. A raději ať žádnou takovou manifestaci jako při pohřbívání Máchy na Vyšehradském hřbitově v roce 1939 nezažiju, protože by to znamenalo, že český stát je v ohrožení.

Dovolte osobní otázku: Co byste si přál v roce 2010?

Aby prestiž a podpora české literatury nekončila Máchou, aby se našel aspoň jeden osvícený mecenáš formátu Josefa Hlávky. Ale to bych si asi mohl přát rovnou zázrak, ne?