Joss se proslavila po roce 2000, ještě před Amy Winehousovou, která odstartovala lavinu zájmu o klasický soul. Prakticky všechny její desky jsou dobré, ať už poprvé narazíte na The Soul Sessions, Introducing Joss Stone nebo Mind Body and Soul, nemůžete sáhnout vedle.

Novinka Colour Me Free jde ve stopách desek labelů jako Chess, Motown a Stax, čili proti pravidlům moderního popu. Rezignuje na moderní zvuk a nechává prostor pro prvky, kterých se středoproud bojí jako čert kříže - sóla na trubku či elektrickou kytaru (hostující Jeff Beck).

 
Joss Stoneová

FOTO: jossstone.com

Přestože je deska hodně blízká blues, Joss jí zkouší opepřit současností. Třeba sedmá písnička Governmentalist vyvolává pocit, jako byste procházeli v 50. letech kolem dobře rozjeté party v černošském klubu (staromódní šlapavá basa, bluesová kytara, backgroundové zpěvačky), ale pak do toho vpluje rapper Nas a nestačíte se divit, jak přesně vše zapadá do sebe.

Následující Incredible je soul-funkovou explozí, za jakou by se nemusel stydět ani James Brown (i s ním Joss spolupracovala). Její neklidný rytmus, silný refrén a saxofonové vyhrávky v pozadí vytvářejí strhující koktejl.

Etta James 21. století?

Joss Stoneová vždy tvrdila, že jejím největším vzorem je Aretha Franklinová, nicméně se zdá, že stále více připomíná jinou geniální zpěvačku z 60. let - Ettu James. Její zpěv je agresivnější než Arethy, přirozeně z ní vychází spíše vzteklý špinavý blues-funk než něžný soundtrack pro denní snění.

Ale také jí klidně můžete říkat Ray Charles v sukních - album k tomu nabízí velmi konkrétní důvod, podařenou coververzi I Believe to My Soul (featuring David Sanborn). 

Poslechněte si celé písničky zde

Celkové hodnocení: 90 %