Článek
Kdo sleduje literární dílo této autorky, dobře zná i její osudy. Na Novém Zélandu se ocitla v roce 1970, rok poté, co odešla z Československa do exilu. „Babičko, proč bydlíme na Novém Zélandu?“ zeptal se jí vnuk Harland a ona se rozhodla vypravit nejen do své paměti, ale i do archívu této ostrovní země.
Autorka dále sleduje kroky muže jménem William Hobson, který v roce 1840 dorazil jako první guvernér Nového Zélandu, tedy zástupce britské královny. A dokázal přesvědčit místní obyvatele, že je pro ně prospěšné spojení s britskou říší.
Dramatické příběhy z putování lodí
Nastal příliv prvních kolonistů a díky nálezu zlata i zlatokopů. Největší pozornost ale upoutala Henrietta Lady Rowe. První obyvatelka dnes starého domu, který si Jindra Tichá s manželem po příjezdu koupili a opravovali. Postavený byl v roce 1872, dvacet let po založení města.
Dopisy, které Henrietta psala sestře Anne do Anglie, jsou literárním skvostem skrývajícím dramatické příběhy z putování lodí přes půl zeměkoule i ze zakládání farmy. Jsou plné naděje po narození dítěte, bolesti z jeho smrti, potom ze ztráty manžela.
Jsou i svědectvím začátku nového manželského života se švagrem. To vše spojené s obdobnými zážitky Jindry Tiché představuje poutavé čtení.