Článek
Na desce s převážně halucinogenní atmosférou se mísí jazz, drum'n'bass a dokonce i folklór. Právě závěrečná skoro desetiminutová skladba Hostýn, v níž hostuje Horňácká muzika Petra Mičky, je patrně nejodvážnějším počinem a vrcholem alba.
V trip-hopové náladě se vedle jazzové trubky zajímavě vyjímají housle a hlasy lidových zpěváků, které náhle dynamicky proříznou umírněnou tichou skladbu a vnesou do ní těžkost lidových balad. Nu-jazz a world-music, všechno splývá v jeden dlouhý hudební trip.
Téměř celé album se vznáší v hypnotickém oparu. Výjimku tvoří Dusty Roads, jazzrocková divočina, kde se potkávají sedmdesátá léta s elektronikou devadesátek, a podobně se tváří i neklidně taneční Gotcha, která je ale spíše pouhým jamem založeným na jednom podařeném nápadu, než skutečnou písničkou.
Špatná není ani vyklidněná chill-outová Frank Frank nebo hypnotická nu-jazzová Sun s textem spíše mluveným než rapovaným.
I když v oblasti nu-jazzu a psychedelie by se jistě našla řada světových souborů, které jsou ještě o něco sofisitikovanější než Lesní zvěř, je nutno uznat, že v rámci regionu je Liška "velké zvíře".
Lesní zvěř: (bez názvu), Indies Scope Records 2009