Článek
Pro nejstarší a jednu z největších mezinárodních přehlídek současného umění, konající se v romantickém italském městě do 22. listopadu, připravil Ondák projekt, v němž se zabývá vztahem skutečnosti a umění.
Vytvořil výsek reality – lesopark mezi výstavními pavilóny se zelení, křovím, stromy a cestou – a ten přesunul ve věrné replice do interiéru. „Pracuji s prostředím pavilónu, ve kterém umělec reprezentuje svou zemi. Z mého pohledu však národní pavilóny ztrácejí smysl, protože jsou zúžené pouze na moment té reprezentace,“ řekl slovenský výtvarník.
Pavilon spojuje Česko se Slovenskem
„V našem případě je to specifické v tom, že Československo už neexistuje. Jenže náš pavilón toto povědomí má stále. A tím, že prostředí, které obklopuje budovu, v totožné podobě pokračuje dovnitř a zase rovnou ven, zdá se, jako by byl pavilón vymazaný. A právě naši zdvojenou identitu jsem chtěl vyřešit tím, že jsem potlačil samotnou stavbu,“ dodal ještě Ondák.
„Je to hra s tím, jak dnes vnímat umění,“ popsal svůj záměr. Rostliny jsou v interiéru druhově totožné jako ty venku. Základní myšlenkou je, aby to celé vypadalo, že již dříve tam zelená krajina existovala a že pavilón je dodatečně seshora postavený na park. Klíčovou roli podle autora konceptu hraje chodník, který plynule přechází z exteriéru do interiéru, a propojuje tak dva světy.
„Když člověk vstupuje do prostoru umění, uvědomuje si v něm určitá pravidla, která tu vládnou, a nechává obyčejně realitu za sebou. Ale vstoupíte-li do instalace Loop, zůstane nejasné, k jakému území prostor, ve kterém se ocitáte, vlastně patří,“ uvedla kurátorka Kathrin Rhombergová.
Roman Ondák (1966) převzal štafetu po české umělkyni Ireně Jůzové, jež do Benátek před dvěma lety přivezla lukoprénový odlitek svého těla.
Loop navazuje na téma, které Ondák ve své tvorbě zpracovává především – pojetí skutečnosti a poetické inscenování reality. Vedle instalací a performancí využívá ve své tvorbě různorodých výtvarných forem, jako je kresba, videoart i fotografie.