Článek
Jinými slovy, podíváme-li se na seznam největších masových a sériových vrahů u nás, přistěhovalce ani Romy na něm nenajdeme. Pravda, řádily u nás v 90. letech, a občas ještě řádí, ruské, ukrajinské, arménské a kosovské mafie, které pilně přispívaly do statistik vražd a dalších trestných činů. Tito mezinárodní zločinci měli ovšem dvě specifika: vraždili se obvykle navzájem a většina z nich nebyla řádnými přistěhovalci. Pobyt u nás si buď koupili, anebo zde byli načerno.
I největší masová vražda u nás za posledních několik desetiletí – tedy více než čtyřicítka mrtvých v důsledku otravy metylalkoholem – byla zcela v režii „podnikatelů“ s bezvadnými českými nebo, chcete-li, moravskými rodokmeny.
Abychom nezůstali jen u vražd, bylo by též možné jmenovat dlouhou řadu jmen nejrůznějších zločinců s bílými límečky, od slavných tunelářů až po pány, kteří měli a mají „obšlápnuty“ nejrůznější politiky. Ti připravili stát, tedy vlastně své spoluobčany, o desítky, možná stovky miliard korun. I mezi nimi – od Viktora Koženého přes Radovana Krejčíře až po nejrůznější „vysmáté“ solární či uhelné barony, Mazánky a Kolibříky, popřípadě Ivánky – těžko budeme hledat přistěhovalce a Romy.
Výše zmíněná fakta nemají za cíl přesvědčit kohokoliv o tom, že mezi přistěhovalci a Romy není trestná činnost. Je, nemá smysl ji zlehčovat, ale zatím byla jiného druhu. Ve srovnání s výše popsanými obludnými násilnými činy i masovým loupením ze „státního“ přitom národní většina ráda a účelově její význam zveličuje. Je totiž pohodlnější svalovat vinu na jiné než si zamést před vlastním, „národním“ prahem.
Přesto je jisté, že až se národ otřepe z další masové vraždy či tunelu, bude mít jeho nemalá část tendenci opět vinit z nejrůznějších problémů u nás přistěhovalce a Romy. I kdyby televize denně vysílala o největších existujících symbolech šlendriánu i zločinu, které způsobili členové české většiny – tunel Blanka, opencard, Vrbětice, metylalkohol, Mostecká uhelná, solární loupež století –, nakonec, zdá se, je pohodlnější hledat viníky někde jinde. Koneckonců i za komunistický režim přeci mohou zejména ti cizí, co nám ho údajně vnutili.
Jiří Pehe
Politický analytik a spisovatel. Zaměřuje se především na dění ve střední a východní Evropě.
Dva roky působil jako ředitel politického odboru Kanceláře prezidenta republiky Václava Havla.
V současnosti je ředitelem New York University v Praze a vede Pražský institut pro demokracii, ekonomii a kulturu Newyorské university (PIDEC).
Když je tedy řeč o ponaučeních ze strašného činu v Uherském Brodě, jedno zní, že bychom se více než zevšeobecňujícímu odmítání všeho „cizího“, včetně současných paušálních útoků na islám i přistěhovalce, o otloukané romské menšině ani nemluvě, měli věnovat nebezpečí a patologiím mezi „námi“ – v naší zdánlivě tak spořádané české většině. Zamyslet by se mohli dokonce i ti, kdo věří, že všelék na všechny neduhy by vyřešilo naplnění hesla „Čechy Čechům“.